I love you- I hate you

22. prosince 2008 v 16:41 | VaniLee |  Povídky

Jednorázovka.. Co se stane, když si dlouho nejste schopni přiznat pravu, a pak žehlíte..


"Ichigo, no tak, Ichigo, prober se.." třásl Yukashi s mladým mužem rozvaleném v křesle. Zplihlé vlasy mu padali do obličeje, oblečení také nevypadalo nejlíp.
Yukashi mu dal menší facku, aby ho probral.. "No tak! Ichigo!" zvedl hlas.
"Mmmmm.. Nekřič tak.. Bolí mě hlava.." zaskuhral Ichigo potichu a zašmátral kolem křesla. Vytáhl skoro prázdnou lahev s nějakým tvrdým alkoholem. Yukashi mu ji vytrhl z ruky.. "Na to zapomeň. Kvůli tomuhle je ti blbě!" strčil mu jí pěkně pod nos, aby se podíval na věc, která mu ničí život.
Ichogo po lahvi hrábl, ale kocovina mu nedovolovala pohybovat se dostatečně rychle, a Yukashi mu s ní včas uhnul.
Zavrtěl hlavou. "Podívej se na sebe.. Ichigo Kosami, dřívě jeden z idolů a nejlepších malířu země.. Co z tebe zbylo- ožralá troska.."
Ichigo se s námahou postavil. Ukázal na Yukashiho prstem. "A kdo za to může? Ty.." začal se potácet po bytě. Rozhazoval rukama a zároveň se snažil udržet rovnováhu.. "Zničil jsi mě... Úpl-úplně vyřídil. To ty jsi ze mě udělal-tohle.."
Yukashi zavrtěl hlavou: "To není pravda. Zničil jsi se sám, protože si nejsi schopný přiznat, že jsi to co jsi.. Sakra, já nemůžu za to, že nemůžeš bejt se ženskou!"
Ichigo se svezl podél stěny na zem, "Měl jsi mě nechat být.." "..aby ses mohl litovat, být tu zavřený a malovat svoje noční můry.. Jasně.. Neplácej hlouposti, Ichigo.."
"Já, že plácám hlouposti!! Kvůli tobě po mě už neštěkne ani pes.. Od tý doby, co na to přišli! Všechno jen kvůli tobě, zmetku.." nepříčetně na Yukashiho křičel. Po tvářích mu telki slzy..
Yukashi zaťal pěsti. "Jak chceš, nechám tě tu. Jsem ovšem zvědavej, jak seženeš tohle." ukázal na lahve povalující se po zemi. "Protože ty u nemáš kromě bytu nic.. Tady máš zpět klíče.." položil svazek na stůl a poraženě odcházel.
"Kam deš!? No tak, neskončili jsme spolu!" "Ale ano, skončili.. Definitivně." řekl a odešel.
"Do hajzlu.." ulevil si Ichigo. Sebral jednu prázdnou láhev, prohlížel si svůj zdeformovaný obličej v jejím odrazu. "Co když má pravdu.?" zeptal se jí, ale odpověď nečekal. Zvedl oči a uviděl dílo zkázy. Jeho byt už bylo jen skladiště prázdných lahví.. Ichigovi se z něj samotného udělalo špatně. Jak v tom mohl takovou dobu jen tak žít?
Bodlo ho u srdce.
Yukashi ho opustil. Jen tak. Bez jediného sbohem. Cítil se ukřivděně, a zároveň cítil vinu.. Odehnal ho. Jediného člověka, který mu rozuměl..
Mrskl prázdnou lahví o stěnu. "Já jsem takovej..." hlas se mu zlomil, kolem něho začali dopadat ostré střepy. Nenáviděl sebe, nenáviděl jeho, nenáviděl celej svět za to, co se mu dělo.. Jeden z větších střepů sebral. Těžce se zvedl. Zamířil ke stojanům odsunutým do rohu místnosti. Polovina z nich byli Yukashiho portréty. Začal je rozřezávat, trhat, ničit... Přez slzy v očích skoro nic neviděl.
Pohlédl na poslední obraz.. První, který Yukashimu maloval.. Ruka mu klesla a střep vypadl..



"Tak to chvíli vydrž. Jak tě mám asi nakreslit?" smál se.


"Ichigo, jak to asi mám vydržet, když se na mě tak díváš.." zasmál se i Yukashi, který se nedočkavě vrtěl na křesle. "Jak se dívám?" "Provokativně.." odpověděl Yukashi a vymrštil se z křesla. Přiskočil k Ichigovi a povalil ho na postel, na které Ichigo doteď jen seděl. Oba se smáli.


Yukashi Ichiga umlčel jedním ze svých chtivých horkých polibků.. Ichigo mu zase podlehl, obejmul kolem krku, a těsně se k němu přitiskl. "Ty bys taky nejradši ztrávil celej život v posteli, co?" zeptal se ho, když se jejich rty oddělily. "Kdybys tam zůstal se mnou tak určitě.." odpověděl Yukashi, který už mu horlivě rozepínal košili. Když mu ji konečně stáhnul, zasypal svými polibky Ichigův krk, hrudník, bříško, každý kousek odhalené kůže.


Ichigo vzrušeně zavzdychal, když mu Yukashi opatrně skousnul jednu bradavku. "Yukashi, to mi nedělej.." zaúpěl pod jeho péčí. "Ještě-řekni-že-se-ti-to-nelíbí." vysoukal ze sebe Yukashi, mezi každým dalším polibkem.


"Hej!" vykřikl Ichigo slabě, když na kalhotech ucítil tlak ruky.


Yukashi mu bleskově stáhl kalhoty i trenky. Začal ústy zpracovávat Ichigeho vzrušení.


Ichigo slastně zasténal a zaklonil požitkářsky hlavu.





Ichigo kopnul do stojanu, na kterém obraz byl. Spadl mu k nohám. Nic víc neudělal, protože toho nebyl schopen.
Odploužil se do koupelny a pustil si horkou sprchu.
…......One week later..........



Rozhlédl se po malém bytě, který teď vypadal úplně jinak. Lahve byly do jedné pryč, uklizeno. Na zdi visel jediný obraz, který mu zbyl- Yukashi. Tiše ho pozoroval, do očí se mu opět začínali hrnout slzy.



Známý malíř Ichigo Kosami přistižen! ; Přítel, či milenec? ; Kosamiho tajemství odhaleno! ; Ostuda společnosti: Kosami všem lhal! Hlásali první stránky bulvárních časopisů, na kterých byli Yukashi s Ichigem vyfoceni, jak se líbají.


Ichigo držel lahev whiskey, zoufale se díval na ony plátky. Telefon bez ustání zvoněl, on to však nebral.


Do bytu vešel Yukashi. "Ahoj." pozdravil opatrně.


"Už jsi to četl?" zeptal se Ichigo místo pozdravu. Na Yukashiho se ani nepodíval a silně si přihnul whiskey. "Hmh, jo.." odpověděl Yukashi. "Hele," došel k Ichigovi a pokusil se ho obejmout kolem krku, "..alespoň už to nemusíš tajit.. Budeme mít klid.." stihl říct, než ho Ichigo hrubě odstrčil. "Ty to nechápeš?!" vyjel na něj, "Zničil jsi mi kariéru... Budou se v tom pořád hrabat a už mi nedají pokoj.."


Yukashi se narovnal. "Po čase ti dají pokoj- nám dají pokoj.." a odešel do ložnice.


"Keci!" zakřičel za ním Ichigo.


Yukashi ještě vykoukl ven. "Dají, pokud se nebudeš schovávat jako zločinec... Bulvár baví psát jen o takových lidech.."





Ichiho vzpomínal, a uvědomil si, že Yukashi měl vlastně pravdu.. Vždycky měl pravdu. On byl ten, který věděl, jaký svět je, a dokázal se podle toho zařídit. On nebyl zalezlý v ateliéru, jako někdo...
Ichigo se rozhodl. Musel sobě i jemu.. A celé veřejnosti dokázat, že se z toho dostal. Že už si je schopný přede všema přiznat pravdu. Ale jak? Yukashi se od něj odstěhoval.. Změnil si číslo, neřeklmu, kde bude bydlet...
Musel mít výstavu! Byla to jediná možnost, jak ho potkat..
Rozběhl se přez malý obývák, a vyhrabal vše co k malování potřeboval. Tentokrát už žádné hloupé bezduché obrazy. Ukáže všem, jaký je svět a lidi v něm.. Často netolerantní k odlišnostem, zlí, podezřívaví... Nevážící se toho co mají.
Namočil štětec a začal pracovat.
A maloval další celý den. Bez spánku, bez jídla, bez ničeho. Hlavně bez alkoholu..
Kolem čtvrté ráno ho přepadla deprese. Na chvíli přestal, a díval se co za tu dobu udělal. Na prvním obrazu byl namalován pár mužů, držících se za ruku, kráčejících po náměstí, kde se jim všichni s ohrnutým nosem vyhýbají. -Tak přesně takhle vypadala tolerance homosexuálů u něj ve městě. Ale to změní.. On to změní.... Musí, jinak by zešílel.
Začalo se mu straště stýskat.. Po Yukashim, po jejich společně strávených nocích, po jeho uklidňujícím hlase..
Ale nenáviděl ho, protože ho v tom nechal, nepomohl mu, když mu bylo nejhůř.. Opustil ho...
V zajetí částečně neoprávněných obvinění po dlouhé době usnul bez pomoci alkoholu..



Yukashi ho láskyplně hladil po vlasech.. Konejšivá slova a jeho náruč Ichiga pomalu uspávala. Po tvářích mu stéklaly slzy. "Proč mi nedají pokoj?" zeptal se spíš sám sebe. Yukashi se rozhodl ignorovat to, že myslí jen na sebe. Ichigo se ještě nebyl schopen smířit s tím čím byl, což nebyl Yukashiho případ. Jemu to nevadilo.


"Určitě brzy dají. Jen se jim postav. Je to jen banda senzacechtivých frustrovaných rejpalů." snažil se ho ukonejšit. Ichigo ještě chvíli mumlal něco o své neschopnosti, než konečně usnul..





Ichigo se probral celý zpocený. Tyhle sny ho děsili víc, než kdejaké noční můry, které míval. Tyhle sny jemu samému dokazovaly, jak strašně musel Yukashimu ublížit. On se ho snažil podpořit a zachytit od hrozícího nevratitelného pádu, a Ichigo ho za všechno co se mu dělo jen obviňoval..
Byl unavený, ale usnout se mu už nepodařilo. Zase začal malovat.. Musel to dokončit co nejdřív, aby Yukashiho viděl... Neviděl jinou možnost, jak se s ním znovu setkat, než mu dokázat, že se z toho vyhrabal a začal znovu vystavovat. Doufal, že Yukashiho bude zajímat, co namaloval.. Jak si sám pomohl.. Ichigo mu chtěl dokázat svoji soběstačnost, to že už se lidí a mínění nebojí...



Yukashi vstane z postele. V kuchyni už sedí Rukkia, a čte noviny. "Ahoj." pozdraví svoji sestru, a sedne si ke snídani. "Co je nového?" zeptá se, když Rukkia nereaguje na pozdrav..


"Halo??" zatřese s ní trochu. "Jo, jé, promiň.. Začetla jsem se.. Co novýho? Koukej!" strčí mu nadšeně noviny pod nos, a ukáže na obrovský nadpis. Ichigo Kosami znovu začne vystavovat! ; Kontroverzní výstava se dnes otevřela pro veřejnost. Přiznal si Kosami svoji orientaci? a spoustu dalších podobných nadpisů v jiných novinách. "Nevykoupila jsi náhodou celou trafiku?" zeptal se Yukashi trochu otrávěně..


Rukkia se zamračila: "Myslela jsem, že tě to bude zajímat..." oznámila mu dotčeně. Pokusila se mu noviny neúspěšně vytrhnout.. "Hmmm." zamručel Yukashi a začetl se do jiného článku.. Rukkia začala umývat nadobí. "Půjdeš se tam podívat?"


"Proč bych měl?" odpověděl jí otázkou.. "No, třeba proto, že už jsou to dva měsíce a ty jsi pořád sám.. Třeba proto, aby ses omluvil, že jsi ho tam tak nechal.."


"Jinak by se z toho nedostal... On už není můj problém.. A přestaň to řešit.."


Rukkia práskla jedním z talířů o stůl. "Ty jsi neuvěřitelně tvrdohlavej! Proč si nepřiznáš, že ti s ním bylo dobře? A akorát se tu lituješ! Nehraj si na hrdinu co všem pomůže, vše vydrží! Sakra!" vztekala se.


"Nekřič na mě.." řekl Yukashi, sebral topinku s talíře a stále začtený do novin se zavřel v pokoji. Rukkia protočila panenky. "Když nemáš odvahu, tak ti hold pomůžu.. Nemám náladu na tu tvoji náladovost.." zabručela pro sebe a šla se převléct, a odešla na právě začínající výstavu.





Ichigo byl donucen k menšímu proslovu. Řekl něco málo o toleranci, a takových těch věcecha všem popřál přijemně strávené dopoledne.. Pak se zdekoval do rohu tak, aby viděl na dveře, a čekal, jestli se objeví... Nikdo další nepřicházel. Ichigo si smutně povzdechl.
"Ehmm.. Dobrý den.." oslovil ho vyskový dívčí hlas..
Ichigo se podíval tím směrem. Vedle něj stála mile se usmívající dívka, s velkýma očima. "Dobrý.." pozdravil..
"Pěná výstava.." řekla dívka. Ichigo se uchechtnul. "Mnozí si to nemyslí.."
"Mě se líbí.." opáčila dívka rozhodně, "Yukashimu by se taky určitě líbila." dodala pološeptem..
Ichigo překvapeně zamrkal. "Yu-Yukashi? Vy, vy ho znáte?" začal koktat..
Dívka se usmála. "Ano, je to můj bratr.. Rukkia.." podá mu ruku, když se představí.. Ichigo jí ruku potřásl, stále nevěřícně koukal. "On.. Nikdy se nezmínil.. Že má sestru.."
"Měl víc starostí o vás, než o to aby nás seznamoval.." prohodila s úsměvem.
Ichigo si "nenápadně" odkašlal. "A.. jak se má? Yukashi.." zeptal se nejistě. Rukkia pokrčila rameny. "Jakby? V rámci možností celkem dobře... Sedí u mě doma.. Asi čte noviny..."
"Aha.." Ichigo se vlastně nic nedozvěděl, ale bál se zeptat, tak Rukkiu jen propaloval pohledem..
"Přítele nemá.." řekla Rukkia a spiklenecky na něj mrkla.. Vtiskla mu do ruky papír. "Stavte se někdy..." a odešla se zvučným smíchem..
Ichigo se podíval na papír... Byla na něm adresa... Trochu se pousmál.. "Dohazovačka.." ale byl jí vděčný. On sám by ho nikdy nenašel, když nevyšel pokus z výstavou, a Yukashi byl vždycky strašně tvrdohlavý...



**********one week later***************



Yukashi seděl na lavičce v parku, který měli před domem, ve kterém měla Rukkia svůj byt a koukal na lidi kolem. Nebavilo ho to, ale nevěděl, co dělat... Do hlavy se mu pořád dostávala myšlenka, jestli neměl na tu výstavu jít.. Rukkia měla pravdu.. "Ne!" přikázal si nahlas.. Nesměl na to myslet.. Musel Ichiga vypustit z hlavy... Nenáviděl ho, za to utajování, odstrkování.. Za to obviňování.


Ani nevěnoval pozornost nově příchozímu, který si sednul na lavičku. Koukal přímo na cestu před sebe.





Ichigo se posadil na lavičku. Chvíli pozoroval Yukashiho, jak hledí pře sebe. O něčem zarputile přemýšlel, to už poznal..
"Prý stále trucuješ..." promluvil Ichigo.. Trošku si vymýšlel... Ale z toho, co mu říkala Rukkia, jinak snad usoudit ani nemohl.
Pobavila ho Yukashiho reakce. Vystřelil do stoje a částečně překvapeně, částečně naštvaně se na Ichigeho podíval.. "Co tu děláš?!" zeptal se možná příliž podrážděně..
"Tvá sestra mě pozvala na návštěvu, a když jsem tě tu tak viděl... Samotného.."
"To ti snad už může bejt jedno.." konstatoval Yukashi suše, "Máš smůlu. Rukkia tu není.."
"Spíš štěstí.." opáčil Ichigo vážně.. "Chci si s tebou promluvit.."
"Není o čem, Kosami.." Yukashi ho naschvál oslovil příjmením.. Byl naštvaný, protože jeho sestra zase vzala věci do svých rukou, čímž on ztratil veškerou svou hrdost. Nechápal, jak potom všem mohl Ichigo jen tak přijít a říct mu, že trucuje..
"Ale je..." Ichigo se postavil. "Pak tedy nevím o čem.." zamračil se Yikashi a zamířil k domovním dveřím.
Ichigo se mu postavil do cesty, a zahradil mu tak cestu k jednoduchému útěku. Opřel se o dveře, aby je nemohl otveřít.
"Pusť mě." řekl mu Yukashi výhružným tónem.
"Odkdy přede mnou utíkáš?" zeptal se Ichigo, který jeho prosbu přešel bez povšimnutí, "Já vždycky myslel, že ten rozumější a odvážnější jsi ty.."
Ťal do živého. Yukashi se napřímil jak svíčka a zle mu pohlédl do očí. "Tak, co teda chceš?"
Ichigo se zatvářil, jako když přemýšlý. "Tebe.." odpověděl na rovinu. "Bez podmínek, bez schovávání, bez výčitek..."
Yukashi se cynicky zasmál. "Takový kecy.." pokusil se Ichiga odstrčit. Ichigo najednou otevřel dveře a oba vpadli dovnitř. Ještě než se za nimi dveře zavřeli, Ichigo Yukashiho přitiskl ke stěně čelem k němu. Ruce mu přišpendlil ke zdi a znemožnil mu tak jakýkoliv pohyb. "Co děláš?!" zavrčel Yukashi vztekle. "Co asi?" zeptal se Ichigo a políbil ho.
Yukashi ho prudce odstrčil. "Nech mě bejt!"
"Proč? Líbí se ti to.. To nepopřeš.." zhodnotil situaci Ichigo při pohledu na Yukashiho těsné kalhoty.
Yukashi nasucho polkl. Ten mizera měl zatraceně pravdu..
Ichigo se k němu zase pomalu přiblížil. Obejmul ho kolem pasu a políbil na krk. Yukashi se už nai nebránil.. "Nenávidím tě..." zavrčel a prohrábl mu vlasy..
Ichigo se zasmál. "Neřikal jsi náhodou, že sestra není doma?"
"A dlouho se nevrátí..."
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 BaBiBa BaBiBa | Web | 25. prosince 2008 v 15:52 | Reagovat

Úžasný, dokonalý, no prostě super. Přečetla jsem to jedním dechem- i když popravdě moc romantiku nemusím,ale tohle mě dostalo.

2 vettel vettel | 27. ledna 2009 v 17:58 | Reagovat

Sice byl konec předem jasnej, zápletka nijak složitá, ale...nemůžu si pomoct - prostě miluju šťastný konce:))

3 sisi/ctenar sisi/ctenar | Web | 27. března 2009 v 14:40 | Reagovat

To já štastný konce můžu tka z polovic ale hned si to přečtu")

Mám ted foft tak až za chvíli ů)

4 Lex-san Lex-san | Web | 7. června 2009 v 22:56 | Reagovat

Pěkný, silný a hlavně velmi realistický příběh.

5 Ni-chan Ni-chan | Web | 30. října 2009 v 21:40 | Reagovat

další skvělá povídka :-) úchvatné :-)

6 bacil bacil | 11. ledna 2010 v 19:06 | Reagovat

moc hezké :-D

7 Miharu Miharu | 30. března 2010 v 11:06 | Reagovat

Ano,další úžasná povídka...Asi jsi mě naučila mít ráda romantiku.Sakra,přicházím o svoji pověst bezcitné drsňačky:-D.

8 VaniLee VaniLee | Web | 30. března 2010 v 13:50 | Reagovat

Miharu, nejsi sama...
Já jsem na tom byla kdysi stejně... 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama