Kinshi Koi (2. díl)

18. dubna 2009 v 20:46 | VaniLee |  Kinshi Koi
Asi jsem se vážnš zbláznila.. 17 stránek za tři dny... Někdo tu padnul na hlavu..
No, ovšem, zase přidávám další díl.. Tedy druhý..
Kdo je statečný, nechť si to užije..


2. kapitola
Zazvonilo. Studenti všech ročníků úplně vypustili, že ještě někteří profesoři něco říkají, a vrhnuli se vstříc osvobozujícím dveřím. Po prázdninách jim i ta jedna jediná hodina přišla zatraceně dlouhá.
Zatímco se Oliver cpal, aby byl pryč první, Teo si klidně počkal, než se dav vyvalí a udělá mu prostor. Nikam nepěchal. Nakoupit učebnice, jejichž seznam držel v ruce, mu potrvá maximálně hodinku a půl, a pak už nic nemusí.
Dav se vyvalil, a Teo se líně vydal za bratrem, který netrpělivě přešlapoval před hlavními dveřmi. Oliver vůbec pořád pospíchal. Vždycky toho chtěl moc udělat, a když se mu to nepovedlo, byl skleslý, a cpal se horou sušenek před televizí. Anka vždycky jeho špatné nálady využila, a sušenky mu kradla, stejně jako Arka, která nesměla chybět nikde, kde se něco rozdávalo.
Teodor došel k bráchovi, který nervózně žmoulal hopík v ruce.
"Kdes zas byl?" zahučel Oliver, ale hned Teovi zdržení odpustil, protože ty štěněčí oči by dokázaly rozplakat i horu.
"Nikam přece nepospícháme.." pokrčil rameny Teo, a vyhlížel sestru. Pochopitalně a naprosto očekávaně vyšla ven s celou partou a s Tomem nalepeným na patách. Teo měl dojem, že jí Tom hypnotizuje záda pohledem. Musel se ušklíbnout. Vzteklá Ema měla obdivovatele. Toma mu bylo líto, protože jeho sestra nikdy nebyla nejbystřejší, co se týkalo kluků. Člověk se musel postavit před ní, a třikrát jí vyznat lásku, než ho konečně vzala na vědomí.
"Ahoj Emo." pozdravil ji, aby vzala na mědomí také je.
Ema se na Tea usmála, zastavila u nich, a zase se začala vybavovat s partou, a ať kluci chvíli vydržej.
Oliver se jako vždy akčně zapojil do debaty. Teo si povzdychl, a sednul na lavičku kousek od skupinky. Vytáhl desky a začal si něco po paměti čmárat. Pevně doufal, že se Ema brzy rozloučí, aby mohli jet vyřídit učebnice a jet domů.
"Ahoj.." ozval se mu za zády povedomý dívčí hlas. Odtrhl oči od papíru s obrázkem a podíval se na Eriku, která za ním přešlapovala z nohy na nohu. "Ahoj." pozdravil Teo nazpět, a chvíli počkal, než mu dívka sdělí, co by ráda.
"Ehmm.. Hezky kreslíš.." ošila se a prstíkem ukázala na rozdělaný obrázek. Dvě tajemné oči na papíru propalovaly pohledem každého, kdo se ocitl v jejich blíkosti.
"Děkuju.." brouknul Teo, a podíval se na obrázek, aby mu vzápětí došlo, že tyhle oči potkal. A to ráno v autobuse. Honem rychle papír otočil na prázdnou stránku a vyzval Eriku, aby se klidně posadila.
Děvče ho poslechlo, a přisedlo k němu s očima upřenýma na skupinku, kde se Oliver zrovna předváděl. "Nejste si z bráchou moc podobný- teda povahově myslim.." pípla nejistě.
Teodor se na bratra podíval, "To máš pravdu. Nejsem tak společenský.." usmál se, "Brácha mi ale hodně pomáhá, víš? Jinak bych asi nikde nikdy nezapadl.." vysvětlil jí, a ani nevěděl, proč se dívce, kterou znal jen pár hodin, svěřoval.
Erika pokývala hlavou na důkaz toho, že mu rozumí. "Ty, Teo.. Tak mě napadlo.." začala, ale odvaha ji hned přešla, a rychle zavřela pusu.
"Copak?" zeptal se Teo a mile se na ní usmál. Byla mu velmi sympatická, a on byl rád, že se konečně s někým seznámil bez pomoci svého bratra. Byl hodně citlivý a empatický, chtěl Erice pomoci, aby nebyla tak ostýchavá, protože v ní tak trochu viděl sám sebe.
"No, tak mě napadlo.. Nechtěl bys.. Jít.. No.. Jak máme nakoupit ty učebnice, myslela jsem, že bysme.. Mohli jít.. Spolu.." vykoktala Erika trochu bázlivě. Bylo poznat, že se s lidma taky příliž často nebaví. Teo k ní pocítil přátelskou náklonost, a už chtěl říct, že to by bylo fajn, ale skupinka se otočila jeho směrem a Oliver s Tomem hvízdli. Ema se usmála, "Teo, půjdem pro ty učebnice.." zavolala na něj, a lákala ho k sobě.
Teo se omluvně otočil k Erice, která posmutněla, "Je ti to líto.." řekl a pokrčil rameny.
Erika jen smutně přikývla halou a zvedla se z lavičky. "Tak zítra ve škole.." rozloučila se spěšně, a odběhla pryč. Teo si vzápětí v duchu vynadal. Tohle nechtěl. Erika byla hrozně nesmělá, ale milá. Nechtěl hned první den někomu ublížit svou netečností a nechtěnou závislostí na sourozencích. Juknul po Oliverovi, který se na něj smál od ucha k uchu, a za okamžik na Eričin smutek skoro zapoměl. Omluví se jí zítra, sliboval si, a s malým poskočením zamířil ke skupince lidí. Ti které ještě neznal se s ním rychle seznámili. Všichni společně vyrazili do centra města, kde udělali nájezd na velké knihkupectví.
Oliver svůj seznam učebnic samozřejmě ztratil, takže poskakoval kolem Tea, který mu diktoval, kolik kterých knih má vzít. Oliver byl ve viditelně dobré náladě a zpovídal Tea, jaká je Erika, co mu chtěla, a spoustu dalších věcí.
Teo se na něj malinko zamračil. Donchuán Oliver měl děvčata moc rád, a on se bál, aby svojí přelétavostí a pohráváním si, jemné nesmělé dívce neublížil. Oznámil mu, že ona není nic pro něj, a že dívek mají plnou třídu..
Oliver se zasmál a pošťouchl bratra trochu stranou od Emy a Toma, který jí všude hlídal, "Že bys svůj názor na holky přecejenom změnil?" vyzvídal. Teo se na něj zamračil, a velice vážně mu oznámil, že on má celkem jasno, a pokud mu to vadí, tak ať si ho nevšímá. Vadilo mu, jak ho bratr pošťuchoval. Dneska měl Oliver hodně rejpavou a rozvernou náladu, takže nezůstalo jen u popichování Emy.
Další zastávkou bylo papírnictví, ze kterého vyrabovali veškeré sešity, a prodavačka se tvářila dosti kysele, i přez to, že se svou milostí musela mít největší tržby za rok.
Teo všem demonstroval, jak se ho Oliver dneska dotknul, a uzavřel se ještě víc do sebe. Mluvil jenom když to bylo nezbytně nutné.
Ema to postřehla, a jakmile dovzdychala nad zuboženou kreditkou, na jejímž kontě se nuly velmi uskromnily, aby nezabíraly tolik místa, a odtáhla si Olivera před krám, kde mu vynadala, aby se dneska už krotil, protože je Teo velmi smutný, a to jí rozčiluje. Oliver se jí po kázání omluvil, že Teovi udělat nic nechtěl a navrhl návštěvu cukrárny, kde si své dvojče zkusí usmířit. Po chvilce váhání Ema přikývla, a už mířili směrem ke stolkům před obchodem se všemi možnými lahůdkami světa.
Zatímco si Ema se spolužáky kupovala dobroty, Oliver obskakoval Tea, a snažil se ho přimět, aby mu řekl, co by si dal. Když vyjmenoval snad veškeré dortíky světa, Teo se na něj podíval, "Nemám rád sladký, vždyť to víš.." zabručel, a koukal, jestli líp vypadá chlebíček se šunkou a sýrem, nebo ten s lososem. Oliver nakonec oželel svoje kapesné, a na usmířenou koupil Teovi oba. Teo se sice bránil, že má peníze vlastní, ale Oliver trval na svém a pošťuchoval ho ke stolku, kde seděli ostatní. Posadil si ho vedle sebe, a málem by ho i krmil, dokud by mu Teo neřekl, že mu odpouští. Což Teo za chvilku potichu udělal.
Dvojčata spokojeně mlsala zmrzlinu a chlebíčky, a poslouchala Emu, jak se baví s kamarády.
Byl tu Tom, který sršil vtipem; Míša, která Emě zrovna argumentovala sta důvody, proč je to tričko tak úžasné, a Ema by si ho měla jít koupit; Jonáš, který se smál všemu co Tom řekl, a vedle něhož seděl jeho mladší brácha Patrik, který chodil o do druháku, ale jeho kamarádi měli nějaký malér, tak byl teď s Jonášem; a David, který znuděnému Markovi zrovna líčil jeho pokroky s malýma budoucíma boxerama.
"Emo?" oslovil Teodor sestru, aby upoutal její pozornost. Když jí měl, zeptal se na otázku, která mu znova vyvstala na mysli, "Kdo byl ten kluk ráno v autobuse.?"
Ema si povzdychla, a když se jí kamarádi zeptali, o koho že to jde, smířlivě na Tea koukla, "Teo měl tu čest s Erikem.." řekla kamarádům, kteří poznamenali pár nehezkých věcí na Erikovu osobu, a pak odpověděla přímo Teovi: "To byl Erik, Teo.. On je trochu.... Divnej.. Je na všechny protivnej, protože o něm říkají.. Říká se.."
"Je to gay.." dokončil za Emu Marek, který tuto debatu vzal jako vysvobození od Davidova žvatlání. V Teodorovi hrklo. Gay?
Ema o jeho orientaci nevěděla, neměl ještě odvahu se jí přiznat, přesto, že už si byl rok celkem jistý, že se nemýlí. Věděl to jen Oliver, kterému se svěřit nebál. Byl jeho dvojče. Důvěřoval mu.
"Aha.." pípnul, a napůl snězený chlebíček s lososem mu najednou přišel stašně zajímavý.
U stolu se rozběhla debata, při níž nezůstal jediný Erikův vlas nepoznamenán.
Oliver do bráchy šťouchnul a rozverně na něj mrknul. Chlapci si rozuměli i beze slov. Oliver se Tea snažil podpořit, ať si z toho nic nedělá, že jeho sestra jednou přijde na to, že homosexualita není nic špatného..
Teo si povzdechl a přikývl. Doufal v to. Pomalu se zvedl od stolu. "Emo.. Už pojedu domů. Jsem unavený.." řekl sestře, která se na něj tázavě podívala.
Oliver už byl na nohou, "Mám jít s tebou?" zeptal se.
Teodor se usmál, ale zavrtěl hlavou. Měl radost, že s ním chce bratr jít, ale nechtěl ho omezovat, když si hledal nové přátele, "To je dobrý. Domu ještě trefim sám.." brouknul, a se všema se rozloučil.
Oliver mu ještě přátelsky stisknul rameno, a Teo se vydal přez náměstí na autobusovou zastávku domů. Cestou si prohlížel výlohy s oblečením, knihkupectví..
Loudal se, protože věděl, že má ještě deset minut čas, a nemusí na zastávku pospíchat, aby tam nečekal moc dlouho.
Když konečně dorazil na místo, poctivě se postavil do fronty, která už se tam stihla vytvořit. Autobus přijel, a všichni se do něj začali cpát. Tea při tom málem udupali. Do autobusu se dostal až úplně poslední, protože ho nějací puberťáci odstrčili a drze předběhli.
Očima hledal místo, kam byse posadil. Všude bylo zdánlivě plno, tak se posunul do zadní části. Tam jedno volné místo zahlédl, a sunul se k němu.
Už už se chtěl posadit, když si všimnul, kdo na sedačce sedí.
Erik se zadumaně díval z okna, a rukou si podpíral hlavu. Teo nervózně přešlápnul. Trochu se chlapce bál, a po tom, co mu řekla Ema měl ještě o jeden důvod navíc. Hrozně ho ale bolely nohy od chození po městě a obchodech.
"Se klidně posaď, já tě neukousnu.." pověděl tiše Erik, aniž by vzhlédl od okna.
"Ehm.. Dík.." pípl Teo a posadil se. Tak, aby se Erika dotýkal co nejméně, pokudmožno vůbec.
Autobus se rozjel.
Erik usoudil, že mu ten malý kluk teď nikam neuteče, a otočil k němu svůj pohled.
Teo si omylem trochu rozkousl ret, když se na něj podíval.
Tmavé šedivé oči vypadaly děsivě, a v kombinaci s malým světlehnědým kroužkem kolem panenky dokonce hypnoticky, "Co hezkého ti o mě pověděla?" zeptal se. V jeho hlase nebyla žádná zlost, jako ráno. Spíš jen zvědavost smíšená s nesympatiemi k Emě, o které mluvil.
Teo se tvářil, že neví o co jde, a snažil se sám sebe přesvědčit, že tím pohledem uhne, a nebude na Erika tak zírat, "Kdo?"
"Ema.." zabručel Erik nevrle, "Je to tvoje setra, ne? Musela tě "varovat" před zlým nesnesitelným Erikem.." trochu zparodoval Emin znechucený pohled a čekal na odpověď..
Teo ryl špičkou tenisky v podlaze a sklopil hlavu k zemi. Bylo mu hloupé to říkat. Ema o tom mluvila, jako by to byl hrdelní zločin, "No,... Ona říkala.." zasekl se. Snažil se na Erika nekoukat. Ten si to vyložil po svém. A trefně.
"Takže: Ten hroznej Erik je nejen nesnesitelnej, ale ještě teplej, co?" odpověděl si sám.
"A seš?" vyhrkl Teo, aniž by o tom přemýšlel. Když si to uvědomil, přitiskl si ruce na pusu a čekal prohození oknem.
Erik se od něj odvrátil, a zas koukal z okna. Vypadal, jako by byl z něčeho hodně zklamaný, "A záleží na tom?"
Teodor se nad nim nemusel zamýšlet. Věděl, jak Erikovi asi je, "Vlastně ne... Neni to nic špatného.. Pořád seš člověk.. Copak záleží na tom, jestli se někomu líběj holky nebo kluci?" položil tu otázky spíš sám sobě.
Erik překvapeně zamrkal, "Prosím?" nemohl uvěřit tomu, že to štěně řeklo něco jiného, než mu musela vykládat jeho sestra. Že by měl dokonce vlastní rozum?
"Měl by sis dojít na ušní, pokud jsi neslyšel.." zamumlal Teo přez ruce, které měl stále na puse.
Erik se ušklíbnul, "Za prvé, přez ty ruce se to těžko luští. Za druhé, překvapilo mě, že nepapouškuješ sestru. A za třetí," autobus začal zpomalovat, "Mohl bys mě pustit? Vystupuju.." ušklíbl se posměšně a trochu do Tea srčil.
Teo vystoupil do uličky a nechal Erika projít. Díval se za ním, a čekal, jestli se aspoň rozloučí. Nestalo se. Erik vystoupil z autobusu, aniž by se na Tea jedinkrát podíval.
Teo se zkroušeně posadil k okénku, a díval se na vzdalující se Erikovu siluetu. Už si myslel, že pochopil, proč je zlý. Ale spletl se.. Jenom si proklepnul nováčka.
Teo litoval, že mu vůbec něco pověděl. Přepadla ho smutná nálada. Zase ho někdo využil. Neměl by říkat věci tak bezhlavě. Měl by si to nejdřív pořádně rozmyslet.

Prošel ulicí až k jejich domu. Už z dálky ho vítalo hlasité štěkání Anky a Arky, které byly zavřené v zahradě, a jak je Teo znal, tak celou dobu chrápaly v boudě, a až teď se tváří, jako by jim celej svět ubližoval. Oliver si neustále dělal legraci, že je to Teo naučil.
Vesele dogám zamával, doběhl k domu a otevřel branku. Dvě dogy ho málem porazily, jak ho zuřivě vítaly. Arka byla samozřejmě průbojnější- Teo byl přece JEJÍ páneček. Anka se zmateně rozhlížela, a hledala Olivera, kdy přiběhne s nějakou sušenkou.
"Neboj, Anko, on brzo přijde.." podpořil jí Teo a vynahradil jí trochu toho mazlení, jehož většinu dával Arce. Anka trochu sklesle zavrtěla ocasem, a sestra se jí jala zlobit, aby se jí nestejskalo.
Už hrající si dogy vpustil do domu, a šel uloupit něco do ledničky.
Teo a Ema tam měli spoustu sladkostí. Ohnul nad nimi nos, a ušklíbl se, když si vzpoměl, jak je oba v noci potají chodí krást, a myslí si že o tom nikdo neví..
Ulovil několik kousků zeleniny, nakrájel si je na kousky, a celou tu zdravou sváču přelil kalorickou bombou ve formě lososové omáčky, kterou jeho maminka tak perfektně uměla..
S mísou hotového salátu vyběhl do patra, a do svého pokoje, kde se obě dogy válely po posteli a praly se o oblíbenou pískací hračku. Teo měl dojem, že ty dvě nikdy nevyrostou.
Usadil se k počítači, a jakmile naběhl, spustil si internet.
Za chvilku poslouchal upištěnou japonštinu Ryujiho z Loveless, a kreslil ho v Soubiho objetí.
Na chvíli zapoměl na veškeré své starosti, a potichu mluvil s Ryujim. Jeho věty uměl už nazpaměť, stejně jako Soubiho odpovědi. Na tohle anime koukal vždy, když ho přez den něco zklamalo. Mohl řešit problémy někoho jiného, byť jen kreslené postavičky.

"Teo? Teo! Je někdo doma?" zavolal dívčí hlas z přízemí. Hned po něm se ozvalo dusání po schodech a smích Olivera.
"Jo, je tu!" houknul Oliver na Emu, a skočil ke psům na postel, kde ho, obzvlášť Anka, zuřivě přivítaly.
Teodor příchod sourozenců přez sluchátka vůbec neslyšel, a zabraný do obrázku ani neviděl Oliverův útok na jeho postel, která byla příšerně zválená.
Zrovna něco pištěl japonsky, když mu brácha stáhnul sluchátka a hrozně ho vyděsil. Vyskočil málem dva metry do vzduchu, spadl ze židle, a těžce rozdýchával lehkou srdeční zástavu, kterou právě utrpěl. "Olivere, ty zmetku!" křikl na něho, a jakmile se zvedl, shodil ho na postel, kde ho začal lochtat. Oliver se pod ním svíjel jak žížala a nepříčetně se smál. Dogy se do té přezábavné hry velmi rády zapojily, a oblízaly Oliverovi každou odkrytou část těla.
"Ne! Ne,- ne,- ne,- ne,- ne-! Teoooo,- nechch- měě.." prosil Oliver brášku, který ho hodlal za dnešní výpadky tvrdě potrestat.
"Jo, jo, jo, jo, jo..." výskal Teo, a dobře se bavil, "Ance a Arce se to taky moc líbí.. Přece bys je nepřipravil o zábavu.."
"Aaankoo- tyy- zrááá- dkyně.." chechtal se Oliver dál, a Anka mu jako nedbalou omluvu oblízla celý obličej jedním tahem.

Ema vběhla do pokoje, protože to zezdola znělo, jako by byl Oliver na mučidlech. A o to nechtěla přijít. Koukala na Tea, jak bratra lechtá kde může, a ještě ho v tom podporovala. Po několika dalších minutách se kluci definitivně vysílili. Teo padl na postel vedle Olivera. Rozdováděné dogy se rozhodly hrou pokračovat dál, a šly zválet i druhou postel..
Ema se musela smát.. Oliver i Teo se blbě uculovali, a těžce oddechovali.
Teodor nakonec popadl dech jako první, zvedl se na loktech a ušklíbl se na Emu, "Víš, co mi Oliver řekl..?" Oliver při svém jménu protočil panenky. Bylo nutné, aby někde přišel k nějaké přezdívce.
"Ne.." odpověděla Ema a už automaticky nasadila výhružný podtón..
Teo se rozesmál, "Máš obdivovatele.." pokusil se říct z vážnou tváří. Moc se mu to nepodařilo. Chytil od bráchy trochu té rejpavé nálady.
Ema vytáhla obočí tak, že si dalo málem rande s jejími vlasy, "Vážně?"
Oliver vybouchl smíchy. Válel se po posteli sem a tam, a vykřikoval, že je jeho vlastní sestra buď úplně slepá, nebo úplně blbá.
Ema se urazila. Teo k ní vyskočil, aby si jí udobřil. Vzal jí zezadu kolem pasu, vytáhl se na špičky a pošeptal jí, "Hrozně se líbíš Tomovi.." a hned se dal na útěk, protože zrudlá Ema se začala vzpouzet a házet po něm vším, co měla v dosahu, "To není pravda!" bránila se, a Oliver smíchem spadl z postele na zem.
Arka a Anka přiběhly zkontrolovat, jestli ta fůrie něco neprovedla jejich páníčkům, ale zůstaly zmateně stát ve dveřích, protože Oliver se válel smíchy pozemi, Teo se s drobným úšklebkem schovával za postelí, a Ema dštila oheň a síru, a házela po Teovi co se dalo, jen aby si vydupala svojí pravdu, že jsou s Tomem JEN a POUZE kamarádi.
Teo si neodpustil podotknout, že to si možná myslí ona, ale Tom už rozhodně ne.
"Nechte toho!" křikla po nich celá rudá, a oddupala z pokoje.
Ještě dlouho potom, co za ní práskly dveře jejího pokoje se domem rozléhal Oliverův smích.
Teovi bylo dobře. Doma se tolik nestyděl, a dokonce si občas dovolil nějaký ten vtípek, protože věděl, že jeho kukadla s mučednickym výrazem "beru na sebe veškerou vinu světa" na Emu vždycky jistojistě zaberou.
Sebral se ze země a nechal Olivera, ať se dál spokojeně válí po jeho pokoji. Posadil se zpět k počítači s spustil Loveless, díl, který ještě neviděl. Spokojeně si pobrukoval úvodní znělku a střídavě ujídal kalorický salát, a vypiplával nový obrázek s Ryujim a Soubim.
Něco studeného ho drclo do lokte, a Arka na něj upřela psí oči, aby viděl, jak je strašně týraná a podvyživená. Teo se ušklíbl a hodil jí kus salátu obalený lososovou omáčkou. Arka si pochutnávala, zatímco Anka loudila z druhé strany. Té Teo také kousek hodil, a utrousil k Oliverovi, že má hrozně rozmazleného psa.
Oliver mu to vrátil s tím, že on má zrovna co řikat, a přisedl si k němu na kousek velkého křesla, na kterém Teo seděl. Vypojil mu sluchátka z reproduktorů, aby mohl pisklavou japonštinu poslouchat s bráškou, a občas mu nakoukl přez rameno, zvědavý, jaký obrázek to Teo kreslí.

"Večeře!" ozvala se Ema z kuchyně a volala psy i dvojčata k jídlu. Anka a Arka se nenechaly dvakrát pobízet, a už klusaly po schodech za vonícím masem.
Tea a Olivera musela Ema volet ještě třikrát, protože se nebyli schopni odtrhnout od obrazovky. Teo Oliverovy zasvěceně vysvětloval, jak to vlastně s anime je, a mohutně u toho gestikuloval, a to tak, že když šly po schodech, málem Olivera shodil přez zábradlí. Oliver se usmíval a snažil se pochopit proud bráškových myšlenek, které zběsile běhaly jedna přez druhou. Byl rád, když byl Teo takhle živý, a pro něco se nadchnul, protože se obvykle rychle podřídil skupině.
Ema k večeři připravila zase něco odpudivě zdavého. Tak, že i Teo nad tím nenápadně ohrnul nos.
"Takhle ale Tom brzo pojde hlady, chudák.." politoval ho Oliver, aby Emu zase dopálil. Ema zrudla, ale nic neříkala. To bylo vážné..
Teo mezitím přiběhl se svou milovanou lososovou omáčkou, a polil si jí celé jídlo. "Ta je jasná.." ušklíbl se přitom nad Eminými rozpaky.
Oliver mohutně přitakával, a následoval Teova příkladu s omáčkou. Už se těšil, jak si vezme večer do postele zmrzku a budou s bráchou koukat na nějaký film.
Ema jim dokonce nevynadala za to, že zkazili její skvostné kulinářské dílo tou "příšernou břečkou, co se jí ládujou od rána do večera".
Dvojčata se celou večeři postrkovala, a už vymýšlela, jak to zítra s Tomem a Emou provedou. Tom totiž kluky poprosil o malou laskavost. I on poznal Eminu naprostou slepotu, a okamžitě využil známosti s Eminými bratry, aby prokoukla.

Teo hlasitě zívl. Bylo skoro deset, a on se s Oliverem díval na film. Anka a Arka si přivlastnily Teovu postel pro sebe, a něco si tam tiše bručely.
Jen občas seskočily, aby Oliverovy, který byl zaujatý filmem, ukradly nějakou tu zmrzlinu.
"Jsem hrozně utahanej.. Už to vypni, stejně víš, jak to skončí.." žďuchnul Teo do Olivera, a uložil se do klubíčka s dekou přehozenou přez hlavu.
Oliver tiše zabručel na souhlas, a vypnul televizi. Kouknul na stuleného brášku, "Spíš?" zeptal se.
"Ne." zašeptal Teo a otočil se k němu.
Oliver mu začal něco povídat, ale Teo ho moc neposlouchal, protože rychle propadal spánku. Sourozenecky Olivera líbnul na tvář a přitiskl se k němu zády. "Dobrou, Oli." zívnul a za chvilku už o sobě nevěděl.
Oliver se pousmál. Trošku Teodora pohladil po vlasech, "Dobrou, Teo.." a přehodil přez sebe deku.
Byl to báječný den, říkal si. A doufal, že všechny ostatní budou také skvělé, a už jenom lepší. A to nejen pro něj, ale také pro Tea. Poslední rok byl pro něj složitý, a Oliver nechtěl, aby zase spadnul ke smutku a pláči.
Nechtěl vidět bráchu plakat. Udělal by pro to všechno, co by mohl. Slíbil si, že ho bude vždycky chránit, a propadl sladkým snům o budoucnosti.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 BaBiBa BaBiBa | Web | 18. dubna 2009 v 21:23 | Reagovat

krásný krásný krásný.. moc hezký a milý.. moc se mi to líbí.. jen mám pocit, že je tam hodně jmen na "E", ne?.. Nemůžu si pomoct, ale cítím ve vzduchu nějaký nedorozumnění, co ty jména způsobí... jentak dál =)
ale nemusíš denně psát tolik stánek, ošmatáš písmenka na klávesnici xD

2 Oroniel Oroniel | Web | 19. dubna 2009 v 10:38 | Reagovat

úžasný a roztomilý...těšim se na pokračování!!!jen u toho počítače neseď tak dlouho,abys jednou neskončila s tou slepeckou holí:D Kdo by mi potom hodnotil obrázky;)

3 Gringer Gringer | Web | 25. dubna 2009 v 8:23 | Reagovat

jo jo ... taky mi padá čelist  8-O  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama