Kinshi Koi (3. díl)

26. dubna 2009 v 15:27 | VaniLee |  Kinshi Koi
AAAAAAAaaaa.. Já sem vážně cvok... Dalších X stránek je na světě... Tentokrát ještě naivnbější, ještě prapodivnější, a zmatenější než obvykle... Šílený nepravděpodobnosti se tam dějou.. Ale nějak sem to zaonačit musela.. Kdo má odvahu, ať čte.. Doufám, že se vám to bude líbit víc než mně..


3. kapitola
Teo si v lavici hlasitě zívl. Škola ho unavovala. Po pár dnech nadšení z nového vyprchalo, a vystřídala jej rituna, nedostatek spánku, a neuvěřitelně otravný třídní profesor, který každého svým výkladem uspával. Teo si čmáral na lavici další obrázek, a jen letmo poslouchal profesorův výklad. Venku bylo krásně. Chtělo se mu ven. Projít se, malovat. Pryč od lidí, jen s vlastníma myšlenkama. Do snění se mu vloudil Oliverův hlas, který něco "hrozně nenápadně a potichu" říkal Benediktovi, který mu mohutně přitakával.
Tihle dva si sedli. Benedikt byl Oliverovi povahově až nápadně podobný. Zrovna rozebíraly vzhled jedně dívky z osmiletého studia. Byla o rok mladší a jmenovala se Nora. Pokud někdo hledal arognatní, netečnou, ale zatraceně hezkou holku, tak to byla právě Nora.
A to se líbilo Oliverovi. Hned druhý den Teodorovi oznámil, že tuhle prostě musí dostat.
Teo jen tiše přitakal a zesmutněl. Jakmile měl jeho bratr nový objev, neměl šanci se s ním normálně bavit. A to tu byla ještě ta věc s Emou a Tomem. První pokus jim tak úplně nevyšel, protože je Ema prokoukla, a odmítla kamkoliv jít. Museli vymyslet něco nového- byla čím dál častěji vzteklejší a náladovější. Oliver pobaveně utrousil, že kluka potřebuje jako sůl- a to při každé příležitosti, kdy ho mohlo slyšet co nejvíce lidí. A pak už bylo jen na Teovi, aby si sestru nějak usmířil, protože jinak by asi celý dům pošel hlady. Nakonec se ale zadařilo, a Ema přijala Tomovo pozvání na věčeři.
"Teodore.. Pane Teodore!" promluvil na něj profesor. Záměrně všem vykal, ale přitom je oslovoval křestními jmény. Byla to jeho specialita, a hodně lidí si z něj dělalo legraci.
Teo sebou škubl, a probral se ze snění, "Ano?" protáhl unaveně, a vzhlédl k němu.
Oliver už potlačoval smích. Profesorův protáhlý obličej mluvil za vše. Byl hluboce raněn.
"Teodore, můžete spolužákům zopakovat, co jsem před chvílí říkal?"
Teo měl hroznou potřebu mu říct, že ne, protože mluví jakousi svahilštinou. Vůbec jeho výklad nechápal. "Omlouvám se, nerozuměl jsem vám.." zabručel lavici, a snažil se, aby to znělo náležitě zklamaně a nešťastně, když o takovou zásadní věc přišel.
Profesor si nervózně promnul ruce. Dělal to pokaždé, když měl pocit, že je v koncích, ve slepé uličce, a nemůže jakkoliv rozumně reagovat. Studenti starších ročníků toho často využívali a slovně chudáka profesora udusávali do země- jen aby už jim dal pokoj. "Víte vůbec, Teodore, o čem tu mluvíme?"
"O síře.?" řekl, jakoby čekal na profesorovo potvrzení vlastních slov. Nesnášel chemii. A to možná dokonce víc než fyziku. Ta měla alespoň malý základ logiky, kterou u něj chemie absolutně postrádala.
Profesor se nadechoval k nějaké, jistě peprné, poznámce, ale zazvonilo, a třída o něj rázem ztratila veškerý zájem, který byl v hodinách i tak dost malý. Rozprchli se na velkou přestávku ven.
Teo hodil po profesorovi omluvný výraz, a vyrazil za ostatníma.
Oliver už pobíhal po hřišti , a kopal si se spolužáky míčem. Zapadl víc než rychle.
Teo se posadil ke stolkům řídce rozmístěným po trávě, a jako vždy rozložil desky s kreslením.
"Ahoj.." ozvalo se pípnutí za jeho zády. Moc dobře věděl, kdo to bude.
"Ahoj, Eriko.." pozdravil nazpět a listoval mezi rozdělanými kresbami.
Dívka se pousmála a přisedla si k němu.
Oba mlčeli.. Ukusovali svačiny, a Teo k tomu kreslil.
Měl rozkreslený Eričin portrét, a chtěl ho už dokončit. Sem tam po Erice juknul, aby poupravil detail. Dívka zatím koukala po lidech okolo. Párkrát se ušklíbla na kluky, kteří hráli fotbal. Jak Teo brzy zjistil, byla také velmi nesportovní typ, a k fotbalu měla odpor dvojnásobný.
"Rozkošné.." ozval se a nimi hlas se silně cynickým podtónem. Erika lehce zbledla. Teo se ohlédl, a okamžitě následoval jejímu příkladu, "Co je?" houknul zpět do obrázku, a snažil se Erikovy obličeje ignorovat. Od společné jízdy autobusem se s Erikem potkával jen letmo na chodbách, a nikdy to nebylo dvakrát příjemné. Divné pohledy, tiché poznámky, které slyšeli jen oni dva, úšklebky nad vším co dělal. Teo tomu vůbec nerozuměl. Ostatních si Erik nevšímal, ale do něj v podstatě neusále ryl- i když třeba jen pohledy. Vadilo mu to. Nevěděl, co s tím dělat.
"Nic, nemůžu snad jít ven?" odpověděl vytáčkou, ze které přímo tekl posměch, a posadil se k nim. Podíval se, co to Teo kreslí, "No, rychle se to tu páruje.." poznamenal znechuceně a probodl Eriku pohledem. Zrudla, odvrátila pohled, a snažila se tvářit, jako že jí ten fotbal opravdu moc zajímá.
"Nic se tu nepáruje.." odporoval Teo. Sebral veškerou odvahu, a i když jí nebylo moc, vzpurně se zadíval Erikovi do očí, "Jdi pryč..." řekl mu. Doufal, že to znělo výhružně.
Erik se pobaveně zasmál. Ne, opravdu to neznělo výhružně. Výhružky totiž člověk nešeptá uskřípnutým hlasem, a nevypadá to, že každou chvíli omdlí. "Vadím ti tu snad?" zeptal se a ještě víc se na židli rozvalil.
"Jo, vadíš.." utrousil Teo a čmáral tužkou po stole.. Erika nevěděla co dělat. Zufalý kukuč měla upřený na Olivera, který si nevítaněho příchozího vůbec nevšiml, jak byl do hry zapálený.
"Když mě se tu líbí.." protáhl líně Erik, "Přece bys mě nevyhodil..?" dodal posměšně.
Měl pravdu. To Teo neudělal. Místo toho se zvedl, "Fajn, tak si tu zůstaň..." prsknul jako naštvané kotě.
V tom okmažiku se z hřiště ozvalo: "Pozoor!!"
Teo se stačil ohlédnout, a přímo do obličeje ho trefilo cosi černobílého a kulatého. Svalil se na sem s bolestným zaskučením. Míč se od něj odrazil zpět k hřišti. Pak se ozval zvuk rozbíjející se keramiky, a dílo bylo dokonáno. Ze školy vyběhla nasupená profesorka biologie, a začala lamentovat nad rozbitými truhlíky, které míč srazil z okraje zídky, ohraničující konec hřiště a začátek travnatého prostoru se stolky.
Erika už klečela u Tea, kterému z nosu proudem tekla krev. Erik se postavil, ale než stačil ke zraněnému ty dva kroky dojít, přiřítil se Oliver, a s nešťastným kukučem se začal Teovi omlouvat snad ve všech jazycích, které existují. To on byl tím střelcem.
Profesorka k nim už dusala a tvářila se jako bůh pomsty, "Olivere! Ty jeden, jeden..." pištěla a na Teova bratra si pěkně ukázala prstem. Pak si teprve všimla Tea, "Ach! Teodore, honem, měl by sis to ošetřit..!"
Teo jen něco nesrozumitelně zahuhlal. Motala se mu hlava. Oliver se trefil přesně a silou.
Od krve měl už i tričko, a pár kapek spadlo i na trávu. Měl dojem, že z toho nosu vykrvácí.
Profesorka začala lehce panikařit, "Eriko, pomožte mu dovnitř.. Ne, to ne.. Eriku, vezměte ho vy, jste silnější.. No tak! Šup! Nestůjte tam jak tvrdé Y.."
"Paní profesorko, já mu pomůžu.." vyhrkl honem Oliver. On Tea zranil, a nechtěl ho nechat ve spárech toho strašného člověka- pokud se tak vůbec Erikovi s jeho chováním dalo říkat.
"Ne! Zničil si mi truhlíky! Mazej to uklidit.. A po škole to všechno přesadíš.." začala se zase vztekat profesorka a popostrkovala Olivera k hromadě hlíny a zeleně rozsypané po hřišti.
Erik pomohl Teovi vztát. A to i přez to, že se Teo úporně bránil s tím, že mu vlastně vůbec nic není. Ale kapesník, který byl už skoro celý nasáklý krví, mluvil za vše, a Erik mu nedal na výběr.
Erika kolem nich zmateně poskakovala, a znažila se přijít na to, jak pomoci.
"Jdi sehnat další kapesníky.. A tričko.." houkl na ní Erik, "Ve třídě mám tělocvik.." dodal, když uviděl, jak si s tím dívka neví rady.
Zamířil s Teem do umývaren v šatnách u tělocvičny.

Po deseti minutách Erika přiběhla do umýváren se vším potřebným. Zaklepala na dveře.
"Pojď.." zavolal Erik přez rameno.
Teo seděl na zemi, kapesník si držel na nose, a koukal jak hromádka neštěstí. Z očí mu odkapávalo několik slz.
Když se Erika z nějakého důvodu neměla k tomu, aby do umývárny vešla, Erik se s povzychnutím zvedl, a šel si od ní vzít věci.
Zazvonilo.
"Bež na hodinu.." poslal ji Erik pryč, když Teovi podával namočený kapesník.
"Ale.." pípla Erika, a přešlápla ve dveřích chlapeckých umýváren.
"Ale nic.. On to přežije.. Jdi do třídy, a řekni to profesorovi.." Erik se s ní vůbec nedohadoval. A ona ho po dalších dvou přešlápnutích poslechla.
Teo tiše skučel. Konečně se mu podařilo krev zarazit, ale nos ho velmi bolel, a hlava se mu motala. A ke všemu tu byl s Erikem, který ho svou přítomností přinejmenším znervózňoval.
Erik namočil další kapesník- chtěl Teovi alespoň otřít krev, kterou si rozmatlal po obličeji. Teo mu vyplašeně ucukl, i když se mu potom zatmělo před očima.
"No tak." Erik se zamračil, "Nic ti neudělám.." pokusil se znovu, ale Teo zase uhnul.
"Ježiš, seš dítě! Nezajímáš mě, chápeš to?" pokusil se ho Erik přesvědčit, že s ním vážně nemá špatné úmysly, "A teď toho nech.. Máš to snad i ve vlasech.." odstrčil jeho slabě se bránící ruku, a setřel mu krev z brady.
Teo se trochu uklidnil. Ruce sice zatínal v pěst, ale nechal ho. Erik se pousmál, a očistil mu zbytek obličeje. "Vidiš. Tak hrozný to nebylo.."
Teo byl tím poloúsměvem tak zaskočen, že ani nestačil odporovat. Jen s pootevřenou pusou přikývl.
Erik kapesníky vyhodil, a Teovi podal svoje tričko na tělocvik. Stejně nechtěl cvičit- tohle byla aspoň dobrá výmluva. Profesor ho nechá.
Teo na tričko chvíli nechápavě koukal.
"Převlíkni si to.." poradil mu Erik, a způsobně se otočil.. Aby si Teo nemyslel..
Zrzek si s těžkým heknutím stáhnul špinavé tričko, a začal si natahovat to Erikovo.
Ten po něm nanápadně juknul. Usmál se pro sebe. To "dítě" nebylo úplně k zahození.
"Ehmm.. Dík. Tak já půjdu do třídy.." povídal Teo zemi, když se oblékl. V ruce muchlal svoje špinavé tričko, a jako obvykle, když nevěděl jak dál, ryl botou do podlahy.
"Doprovodím tě.. Kdybys sebou náhodou někde švihnul." přikývl Erik, a vyšel ze dveří.
Teo za ním ne úplně dobrovolně vyšel. Byl zmatený.. Erik měnil svoje chování rychleji, než to stíhalo počasí na jaře. Nejdřív ho málem zabil , pak se vyptával, pak ryl, teď se staral. Teo poslední příklad dával za vinu profesorčinu příkazu. Ale Erik by ho nedostal, kdyby tam nepřišel, a neprovokoval ho. Proč tam vlastně chodil? Co Teo udělal, že se mu dostalo takovéto pozornosti.?
Teo se začal zamotávat do vlastních myšlenek. Pomalu stoupali po schodech do patra, kde měl Teo třídu.
"Ty,... Eriku.." napadlo Tea a oslovil staršího chlapce.
"Ano?" Erik se na Tea zvědavě podíval. Zpomalil.
"Nejsem dítě.." řekl mu Teo bezvýrazně, a pokračoval dál v cestě.
"Ne?"
"Ne.."
"Nemám ti tak říkat.." vysvětlil si Erik pro sebe. Došli ke dveřím do třídy.
Teo se na Erika ještě jednou podíval, "Pokud možno mi neříkej nijak.." pověděl, a na očích mu bylo vidět: Nestojím o tvou pozornost. Pak vešel do třídy, a zavřel Erikovi před nosem. Za soucitného pohledu, kterým ho profesor celou cestu k lavici obdarovával, si sedl k Oliverovi, který hned začal vyzvídat, jak mu je, a jestli mu ten.. Erik.. něco neudělal.
"Sem v pohodě.." zahuhlal Teo nazpět, jako odpověď na všechny předchozí otázky, a začal si opisovat poznámky.

"Hele, ty- Teo...?" šťouchl do něj Oliver chvíli před koncem hodiny.
"Co je?"
"Čí je to triko?" vyzvýdal Oliver, "Erika byla tak vyplašená a zmatená, že jsem vlastně nic nezjistil.."
"Ehmm.. Toho.. Erika.." šeptnul Teo, a už předem očekával přehnanou reakci, která se následně dostavila. Kdyby Oliver mohl, vyletěl by tři metry do vzduchu. Začal něco rozhořčeně blekotat na Erikův účet, až ho byl profesor nucen napomenout.

Zazvonilo. Poslední hodina konečně došla svému konci, a Teo se pakoval domů. Těšil se na výkend. Byl z celého týdne unavený a trochu otrávený.
"Teo.." přišla k němu Erika, v rukou jeho desky. Úplně na ně z toho všeho zmatku zapoměl. Podala mu je a usmála se, "Ten obrázek je hezký.." měla na mysli vlastní portrét, který měl Teo už skoro hotový.
"Děkuju..Ještě není hotový.." Teo pokývl hlavou. Za triko ho tahal Oliver, který akutně potřeboval jít. Musel ještě přesadit všechno to křoví, které dopoledne profesorce zničil.
Na večer bylo naplánované "dvojité rande"- hrozně pospíchal.
Když Teo Emu jemně přinutil, aby přijala Tomovo pozvání na večeři, Oliver do stejné restaurace pozval Noru, jejíž ledovost také začala pomalu tát. Zabil tím dvě mouchy jednou ranou, protože když bude na rande s Norou, bude moci zároveň kontrolovat Emu, aby nedělala moc velké blbosti.
Teo byl tak trochu vyšachovaný ze hry. Křoví nikomu dělat nechtěl. Akorát by se mu ze všech těch sladkých řečiček dělalo špatně. "Hned jdu.." zabručel. Oliver odběhl pryč.
Erika už se také otáčela k odchodu.

"Ty Eriko. Tak mě napadlo." zarazil jí Teo, "Nechtěla bys k nám dneska přijít?? Brácha i Ema budou pryč.. Nechci se nudit.." předložil jí svůj nápad.
Erika na okamžik trochu zrudla, ale pak rychle přikývla, "Naši stejně nejsou doma.."
"Fajn.. Tak... Ve čtyři jede z náměstí bus.. Počkám na tebe na zastávce, jo?" Teo někde vyštrachal papír a tužku a napsal Erice číslo autobusu a zastávku, kde má vystoupit.
Pak se rozloučil, protože ho Oliver už i prozváněl.

Oliver se šlechtil před zrcadlem a natáčel jak manekýna, jen aby viděl, jak moc dobře vypadá. Teo s útrpnym výrazem seděl na jeho posteli, každou rukou hladil jednoho psa, a neustále Olivera ujišťoval, že mu Nora prostě nemůže odolat.
Když se k tomu šílenství přidala i Ema, přaštil sebou do peřin, a mumlal něco dogám, které mu souhlasně přikyvovaly. Také se jim takové blbnutí zdálo přehnané.
Když se ti dva vydali na autobus, naparádění pomalu jak na ples, vstříc svým asi-budoucím drahým polovičkám, Teo okusil pocit naprosté samoty.
Přešel do svého pokoje, kde na topení viselo Erikovo vyprané tričko. Zadíval se na něj, a uvědomil si, že ho bude muset vrátit. Nevěděl ale, kde onen černovlasý mladík bydlí. Musel počkat na pondělek.
Mrknul na hodiny. Byly přesně čtyři. Erika už musela sedět v autobuse.
"Anko, Arko.. Půjdem se projít.." zavolal na psy a zachrastil vodítky a obojky, které před tím vyštrachal. Nestačil napočítat ani do tří, a obě dogy už poskakovaly kolem něj, a dožadovaly se vydání svého obojku. Arka zeleného, Anka modrého. Jakmile jim je Teo nasadil, vyřítily se z pokoje vstříc příjemnému pozdně letnímu počasí venku.
Teo se trochu smutně usmál. Aspoň tyhle dvě s ním zůstaly, když nikdo jiný. V zápětí si musel vynadat. K Erice to nebylo fér. Byla k němu milá, a Teo měl dokonce dojem, že si konečně našel opravdového přítele- tedy přítelkyni-, které by mohl věřit. Nebyl sám. Ne úplně.
Doběhl za psy a oklikou se vydal na zastávku, aby obě dogy trochu unavil.
Mohly by totiž svojí divokostí Eriku vyděsit.

Ani ho příliž nepřekvapilo, že měl autobus zpoždění. Měl ho totiž vždycky.
Teo poručil Ance a Arce, aby si sedly a byly v klidu. A ujistil je, že návštěva přijede za ním, a ne za nimy..
Autobus se objevil v zatáčce, a dokodrcal se až na zastávku.
Erika vystoupila, a okamžitě se lekla psů.
"Neboj, nic ti neudělají.." Teo se na ní povzbudivě usmál, a doufal, že moc nekecal. Ale obě feny byly klidné, a jen vychovaně vrtěly ocasem na přivýtanou.
Po chvíli, kdy se Erika ujistila, že jí ty dvě obludy vážně nesežerou, se společně vydali zpět k domu.
Erika žasla, jak velké to tam pro tři sourozence je. Sama bydlela se svojí mladší sestrou a rodiči v malém bytečku v centru města, a o zahradě, o té se jí mohlo jen zdát.
Teodor jí zavedl do kuchyně, a dogy pustil na zahradu- zase měli řádivou.
"Dáš si něco?" zeptal se jí, a už vytahoval dvě skleničky.
"Něco k pití.." odpověděla Erika zbytečně, protože jí Teo už naléval colu.
"Děkuju.." mile se na Tea usmála, když jí skleničku podal. Ještě trochu ostýchavě pokukovala po věcech v domě.
"Nemáš hlad..?"
"Ne, děkuju.." zavrtěla hlavou a napila se.
"Aha, já jo... Si s dovolením něco udělám.." houkl Teo, a už vyndaval přísady na svůj milovaný kalorický salát. Erika se dívala, jak to vyrábí. Musela se divit, protože Teodor si toho zase udělal plnou mísu. Když skončil, umyl si ruce, a juknul na Eriku..
"Ukážu ti, kde budeš spát.. Ema ti připravila pokoj.." a s mísou salátu v náruči se vydal do patra, kde bylů vedle jeho pokoje připravený ten pro Eriku.
Dívka si tam dala tašku, ze které vyndala čokoládu. Podala ji Teovi, "Chtěla jsem alespoň něco přinést.." řekla na vysvětlenou, když Teo na čokoládu chvíli nechápavě koukal.
"Aha.. To je moc hezký.. Ale.. Já sladký nejim.. Teda ne moc, víš? .. Oliverovy ale bude určitě chutnat.." přijal čokoládu od Eriky s vysvětlením a úsměvem. Položil jí na poličku ve svém pokoji. "Tak... Co budeme dělat?" zeptal se, aby jí dal nějakou možnost výběru.
Erika si prohlížela vekou knihovnu, kterou Teo v pokoji měl. "No, já nevím.."
"Můžeme jít někam ven, kreslit, povídat si, dívat se na film- brácha jich tu má snad tisíce, nebo něco jinýho?"
"Film by byl fajn.." přikývla Erika.
Teo jí zavedl k Oliverovi do pokoje, tedy po tom, co jí upozornil, že to tam vypadá, jako po náletu bombardérů, a nechal jí, aby si vybrala, co chtěla.
Nakonec vznikla hromádka pěti DVD, jíž vévodila Pýcha a předsudek.
Erika prosebně zamrkala, a upřela na Tea štěněčí pohled, podobný tomu, co Teo sám praktikoval na Emě a rodičích. "Mohly by sme...? Já bych ten film chtěla hrozně vidět.. Ale.. Nemusíme, pokud nechceš..."
Teo se zasmál, "To je dobrý.. Taky jsem ho ještě neviděl.." vzal jí DVD z rukou, a šel do svého pokoje, aby ho pustil.
Erika se trochu otrkala, a hupsla Teovi na postel. Zabrala nejlepší místo, a čekala, než to tam Teo s tím přehrávačem vykoumá.
Teodor jí pak ještě přinesl nějaké slané křupky, různé sušenky i jiné sladkosti, a sám se pustil do milovaného salátu.

Byli zhruba uprostřed filmu, když se do pokoje vřítily Anka a Arka. Byly celé mokré, špinavé, a odpudivě páchly. A samozřejmě skočily Teovi do postele.
Erika vypískla, a z postele okamžitě seskočila. První salvě bahna a vody se ale nevyhnula. Dogy se vesele válely po posteli, po Teovi, který se pod nima smál, a snažil se je setřást, a oklepávaly se sebe tu nejhorší špínu.
Teo se konečně dostal na zem, a neveřícně nad tou spouští vrtěl hlavou. Erika se nepříčetně smála, protože teď to jako po náletu vypadalo u Tea.
"Vy hanby! Kde ste se to vyválely!? A ven! A do koupeny!" křiknul na ně Teo a ukázal ke dveřím.
Dogy po něm hodily dotčený kukuč, který jasně říkal: Ty sadisto a kazisvěte jeden..., ale z postele seskočily.
"Omlouvám se, budu je muset umýt.." Teo se na Eriku omluvně usmál, a pak protočil panenky. Šel odtáhnout psy do koupelny.
Erika za ním došla, "Nevadí, pomůžu ti.." zavřela za nimi v koupelně dveře.
Teo už napouštěl vanu, a Anka s Arkou se tvářily jak mučedníci na které ani Ježíš nemá.

Celé mytí byla vlastně mission imposible, protože se dogy mohutně vzpíraly pokaždé, když se k nim měla čistá voda nebo mýdlo jenom přiblížit.
Když je ale do vany nakonec společně dostaly, daly si říct, a nechaly ze sebe veškeré bahno odrbat. Vykompenzovaly si to ale na totálním zmácháním jak Tea, tak Eriky. V konečném součtu prohráli lidé na celé čáře. Psi byli sice čistí, což se ale nedalo říct o Teovi a Erice, kteří by se z dálky dali zaměnit za černochy.
Teo pustil Anku a Arku na pelechy, a sám se začal kultivovat.
"Máš tu něco na převlečení?" zeptal se s úsměvem Eriky, která značně znejistěla, když se zbavil trička. Měl ten den velkou spotřebu.
"Jo, mám... Skočím se převlíct.." a odběhla honem do pokoje..
"Dobře.."

Když se Erika vrátila, relativně čistá, vzal Teo hadřík a v dobré víře jí šel otřít bahno z čela. Pečlivě se soutředil na odstranění zaschlého bláta, když ho Erika zastavila.
Vytáhla se na špičky, a po pár vteřinách podivného ticha a hledění si do očí, Tea plaše políbila. Teo sebou škubl, a ukvapeně od ní odskočil.
Erika si uvědomila, co udělala, dala si ruce před obličej, a otočila se k němu zády, "Promiň, promiň, promiň, promiň.." omlouvala se jak o překot. Několik slz si probojovalo cestu na svět, a za chvíli už tiše vzlykala, "Tohle.. sem.. Promiň, myslela jsem si, že.. Já, .. byla to chyba.." koktala zmateně a nešťastně.
Teovi jí bylo líto. Nemohla vědět, jak to s ním doopravdy je. Pomalu k ní došel, a položil ruce na ramena, "To nic.. To.. Nemužeš za to.." uklidňoval jí, a sám si uvědomil, že se bude muset někomu přiznat. Jako omluvu za ty slzy.
Erika se k němu otočila a plakala mu do náruče. Byla smutná z toho, že se mýlila, překvapená se svého počínání, a zmatená z Teova chování.
Teodor s ní pomalu domanévroval ke křeslu, kde se jí posadil, a přisedl k ní. Upřel na ní svoje zelené štěněčí oči, "Víš.. Ty seš moc milá.. A hodná.. A.. A tak vůbec.. Ale nelíbíš se mi.. Teda ne ty.. To sem řekl blbě..Víš.. Mě se holky.. nelíběj vůbec.." dostal se sebe přez knedlík v krku.
Erika se na něj nechápavě podívala svýma uslzenýma očima.
Teo si povzdechl, "S pravdou ven..Mě se totiž líběj kluci.."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bonto Bonto | 26. dubna 2009 v 17:05 | Reagovat

Chi Chi Chi. Hysterická biologářka? Teo se přiznal Erice? Vážně ti ruplo v bedně VaniLee, ale to nevadí, je to super a jen tak dál :-D  :-)  8-)

2 Oroniel Oroniel | Web | 26. dubna 2009 v 17:22 | Reagovat

Ten rozbitej nos :-D to bylo skvělý :-) než sem si tohle přečetla...snad mě ani nenapadlo,že dokážeš napsat takovou slaďárnu:)

3 BaBiBa BaBiBa | Web | 26. dubna 2009 v 17:26 | Reagovat

Krásný! Moc se mi to líbilo- jako vždycky (a nechci slyšet nic o zaujatosti!)
Skončit ve stejnej den  oběma "E-osobama" v koupeně? Bejt Teo tak si ty závěry představuju prohozený. Ale jinak opět jako vždy do-ko-na-lý!
(A věta "rychle se to tu páruje" - možná necituju přesně- mi připomněla seznamovák. Tam taky byla naprosto milná. Ale to sem nepatří.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama