Kinshi Koi (8. díl)

28. října 2009 v 22:35 | VaniLee |  Kinshi Koi
Na naléhání některých z vás jsem dokončila další kapitolu...

Je možný, že píšu kapitolu od kapitoly hůř...?



Teo netrpělivě postával na chodbě u třídy, do které chodila Nora.
Potřeboval s ní mluvit.
Byl rád, že si i Oliver dokázal najít někoho, kdo bude schopný tolerovat jeho odlišnost.
Jak se od bratra dozveděl, Nora jeho orientaci považovala za roztomilou, což jemu samotnému přivodilo malý záchvat smíchu. Takový názor ještě nikdy neslyšel.
Ignorujíc pohledy lidí na chodbě a právě přícházejících Nořiných spolužáků, statečně se prodral až k ní.
"Ahoj.." pozdravil trochu nervózně. Přecejen to pro něj byla divná situace. Mluvit s ní sám, bez Olivera v dosahu.
"Ahoj, Teo.. Copak potřebuješ?" usmála se na něj dívka, a odtáhla ho trochu stranou ostatních.
"Potřeboval bych, abys na odpoledne odloudila Olivera.." přiznal barvu.
Nora zvědavě nadzvedla obočí.
"Ehm... Já, on mě teď.. Po tom.. Hrozně hlídá. Málem se mi ani nepodařilo bez dozoru dojít sem.." začal Teo blekotat, "A odpoledne.. Musím si něco vyřídit. Bez něj.... Tak jsem myslel.. No, že ste spolu moc posledních pár dní kvůli mě asi nebyli, a bylo by lepší, kdyby si ho měla taky chvíli pro sebe.." vyhrknul na jedno nadechnutí.
Nora se potutelně smála, "Máš rande?"
"Ježiš, jak si na to přišla!" Zhrozil se Teo, "Tedy. Chci říct ne.." dodal už mírněji.
"Hrozně se červenáš.." Nora se zasmála. Nakonec měla Oliverova bratra ráda. Byl takový roztomile naivní, a přez všechno, co se mu dělo, se dokázal chovat přirozeně.
"Ne ne.." bránil se Teo skoro dotčeně, přesto že cítil, jak je mu horko ve tvářích..
Nora se ho rozhodla dál už netrápit, "Dobře, dobře.. Nečervenáš.." i když ve skutečnosti viděla úplný opak, "Stejně už jsem ho chtěla někam vytáhnout.. Děkuji, že mi ho na chvíli necháš.." ušklíbla se.
"Děkuju.." oddechl si Teo.
"Tak jo. Zatím se měj.." usmála se na něj dívka naposledy a odklusala do třídy.
Teo zamířil k té svojí, aby mohl strávit několik hodin nepozorností a netrpělivým očekáváním odpoledne.

Vyučování konečně skončilo.
Teo v patách s Oliverem vyšel před školu.
Ema už o jeho plánu věděla, a po škole hned zamířila domů.
Dvojčata čekala před školou, a Teo zoufale vyčkával příchod Nory. Chtěl, aby Oliver už byl pryč. Měl moc věcí na dořešení, a jeho bratr u toho být opravdu nemusel.

"Ahoj, kluci.." Nora konečně dorazila. Vlepila pusu usmívajícímu se Oliverovi, "Vyrazíme?"
"Kam?" Oliver byl viditelně zmatený..
"Domlouvali jsme se přeci na kino na tenhle týden, ne?" Nora se trochu zamračila.
"Ale.. Dneska? Víš, on Teo.."
"To je dobrý, Olivere.. Já domu dojet zvládnu.." vyhrkl honem Teo, a zaprosil Noru očima.
"Ale Teo.." vyvalil Oliver oči na bratra.
"No, vidíš.. Tvůj bráška už neni malej, pokud sis nestihl všimnout.. Tak pojď už.." Nora ho táhla za ruku pryč od školy.
"Nevadí to, brácho...?" Oliver ještě pořád chtěl na Tea dávat pozor. Nora mu neplánovaně zkřížila plány.
"Jasně, že ne.. Nejsi moje chůva.." vyprovázel je Teo. Ve dveřích už zahlédl Erika, který se postavil do stínu, "Tak už běžte.. A užijte si to.."
Hrozně si oddechl, když ti dva konečně zmizeli na rohu ulice.
Otočil se ke škoĺe, kde stál Erik. Ostatní spolužáci už odešli, nebo jim začalo odpolední vyučování, takže byli před budovou sami.
"Ahoj.." pozdravil Teo se sklopeným zrakem, když k němu černovlásek došel.
"Ahoj, Teo. Co ta zpráva?" Erik byl zvědavý, co mu Teo tak najednou chce.
Naposledy ho odehnal. Tvářil se, jako by mu Erik něco provedl. A hned na to mu napsal.
Nerozuměl tomu, nevěděl na čem je..
"Já.." co mu vlastně chtěl Teo říct. Sám nevěděl. Byl sám sebou strašně zmatený, "Omlouvám se.." špitnul.
"Víš co, půjdeme se projít.." řekl Erik a popostrčil Tea pryč od školy.
Vyrazili k parku kousek od náměstí.

Procházeli po upravených cestičkách, po kterých kvůli studenému dni už moc lidí nechodilo.
"Moc nerozumím tomu, co jsem ti udělal.. Posledně.." řekl nakonec Erik.
Kdyby Teo stál, začal by rýt botou do země, "Nic.."
"Tak teda nevím, co se ti ten den vlastně stalo.. Kromě toho, že tě chtěli zbít.."
"Jen jsme si něco vyjasňovali.. Nic se nedělo.." zalhal Teo. Nechtěl vypadat, jako slaboch.
Erik se zastavil, a otočil Tea k sobě, "Teo, proč se tak chováš? Oba moc dobře víme, že se něco dělo. Děla se lidská netolerance... Taky jsem to zažil.." narovnal se a podíval někam do dálky, "Ten kluk už ti neublíží.. A jestli jo.." nechal větu nedokončenou.
Teo sebou překvapeně trhnul, "To tys Davida..?"
Erik jen přikývl. Nebylo třeba složitější odpovědi.
"Proč...? Lhal jsem ti. O tom.. I když ty ses svěřil.." Teo propadal panice. Ten kluk pro něj dělal tolik, a on mu jen ubližoval. Cítil se strašně.

"Protože si nezasloužíš, aby se k tobě tak chovali.." Erik si uvědomil, že Teo pro něj znamená víc, než si byl do teď schopný přiznat. A než bylo správné.
"Lhal jsem ti.." mumlal pořád Teo nesmyslně.
Erik mu položil ruce na ramena, "To je dobrý.. Pro mě taky nebylo lehké říct ti to..Navíc je to částečně moje vina.. Se mnou tě viděli.."
Teo k němu vděčně vzhlédl. Uvědomil si, jak moc je ten člověk před ním ve skutečnosti hodný. "Jsem rád, že tu jsi.." poveděl, "Myslel jsem, žes mě po včerejšku odepasal.."
"To já taky, Teo.. Ale brzo jsem si zase uvědomil, že to tak úplně nejde. Uvěřil jsi mi. A to pro mě znamená víc, než si vůbec dokážeš představit." Opáčil Erik po pravdě a na Tea se usmál. Bylo legrační, jak mu celá ta situace přišla nervózní.
Teo samozřejmě ryl botou do země a bojoval z rozpaky.
Erik se rozhodl oba je z tohodle rozhovoru osvobodit, "Myslím, že uý jsme si toho řekli víc než dost.. Nemáš na něco chuť?"
Tea s odpovědí předběhl žaludek, když hlasitě zakručel. Zrzek zčervenal.
"Tys neobědval.." zasmál se Erik, a pošťouchl Tea k chůzi, aby se mohli jít najíst.

Erik vzal Tea do jedné malé pizzerie, kde měli klid, a jídlo dostali rychle.
Teo byl ještě trochu zaražený- z toho všeho, co mu Erik pověděl.
Přemýšlel nad jeho slovy a nad věcmi co udělal.. Nějak se mu to všechno motalo.
"Jsi v pořádku?" Erik si jeho rozpaků všiml, a odložil příbor.
Teo držel v ruce trojúhelníček pizzi, které se zatím ani nedotkl. Tolik ho přemýšlení zaměstnalo. "Jo, všechno je v pohodě.." brouknul nepřítomně.
"Vážně?" Erik si nedokázal pomoci a dotkl se prsty zrzkovy ruky položené na stole.
Ten malý dotyk způsobil, že se Teo se škubnutím probral, a pizza mu málem vypadla z ruky. Trochu vyplašeně na Erika juknul, "Promiň, jen jsem se zamyslel.."
"To jsem si všimnul." Přikývl Erik s úsměvem, který Teovi něco připomněl.
"Počkej!" Skoro se vrhnul na svoji tašku položenou na zemi a začal se v ní přehabovat, dokud vytáhl svoje desky na kreslení.
Erik ho jen zvědavě pozoroval, netuše, co přijde.
Teo z desek vytáhl jednu čtvrtku a podal jí Erikovy, "Dokončil jsem ho.." řekl pyšně a zavrtěl se na židly nedočkavostí, co na to Erik řekne.


A Erikovy nepatrně spadla čelist.
Byl to jeho portrét. Ten, který v deskách našel, když byli v té kavárně.
Myslel si, že ho Teo raději zničí. Po tom fiasku nakonec.
Musel se zase usmát-
byl opravdu dobrý. A viděl ho jinak, než ostatní.. Viděl ho jako člověka, se všemi city a emocemi- se starostmi, které lidi trápí.
"Jsi opravdu dobrý.."
"Líbí se ti?" Teo se konečně trošičku rozzářil. Poprvé za těch pár posledních dní.
"Málem bych se nepoznal.."
Teo se rázem začal mračit, "Erika říkala, že tě poznala hned.."
"Ale jo.." Erik to chtěl honem rychle vysvětlit, "Jen.. Za poslední rok jsem se takhle skoro nikdy netvářil.."
"Jak?" Teo tomu nerozuměl.
"Jako člověk, Teo.. Ne jako kus ledovce.."
"Aha.." znamenající u Tea- naprosto netuším, o čem to mluvíš..
Erik to pochopil, "Myslím tím, že od té příhody.. Jsem pro všechny jen ten zlý a nepřátelský, co se jen mračí.." vysvětlil.
"Jo ták.." Teovi konečně svitlo, "Ale pro mě nejsi. Umíš se i usmát. Jsi hodný." Oznámil mu rázně. A ukázal mu na rty, které byly do nezvyklého úsměvu roztaženy.
"Prokoukl jsi mě.." ušklíbl se Erik a ještě jednou se na obrázek podíval, "Opradu je moc hezký.." a chtěl ho Teovi podat nazpět.
"Ne, ne.. Nech si ho.." zavtěl zrzek hlavou a ruce schoval za židly na znamení, že ho zpátky nechce, "Za ty problémy, co pořád vytvářim.."
Erika uvedl do rozpaků.. Tohle nečekal, "No.. Tak.. Děkuju.." zablekotal.

Teovi se naskytl úplně nový pohled- rozhozený Erik.
Začal se smát, "Ty se červenáš.." vypískl výtězoslavně..
Erik na něj hodil lehce zoufalý pohled, "Nejsem zvyklý dostávat dárky.." vymlouval se.
Udělalo mu to ale strašnou radost- ten portrét, a Teův smích. To byl pro něj nově objevený lék na špatnou náladu. Začal se smát s ním, "No počkej, to ti jednou vrátím i z úroky.." pohrozil mu malinko.
Teo, který v jediném okamžiku zapomněl na všechny problémy světa, se na Erika zašklebil., "No to určitě.."

Z pizzerie odcházeli ve velmi veselé náladě.
Erik stále nějak vtipkoval a užíval si Teovu přítomnost a jeho smích, který byl tolik nakažlivý.
Rozloučili se až kousek od náměstí. Teo musel domů, a Erik zařídit něco pro tátu.
Ani jednomu se sice pryč nechtělo, ale nic jiného jim nezbylo.
"Jsem rád, že jsi napsal.." řekl Erik nakonec.
"Jsem rád, že jsi přišel.." opáčil Teo s úsměvem, "Tak se zatím měj.." a pomalu pozadu zamířil směrem k náměstí.
"Ahoj, Teo.." Erik mu zamával na rozloučenou a vydal se svojí cestou.
Jakmile zmizel za rohem, Teo se šťastně rozběhl na autobus domů..
Všechny špatnosti světa na chvíli zmizeli ve stínu štěstí vyvolaném Erikovou přítomností a chápavostí. Teo měl konečně dojem, že potkal člověka, který jeho problémům opravdu rozumí.
Pak si vzpoměl na okamžik, kdy se Erik jemně dotkl jeho ruky, a v břiše ho začali šimrat motýlci. Celý zčervenal. Tohle přeci u kamaráda cítit neměl. Zastyděl se.

"Teo, už jsem doma.." ohlásil svůj příchod domů Oliver.
"Já vím.." zavolal ze svého pokoje Teo.
Jeho bratra prozradila Anka, která oproti své klidně ležící sestře hopsala po pokoji už dobrých pět minut. A až teď se Teo uvolil, otevřít jí dveře ze svého pokoje. Anka vyrazila přivítat svého stále se někde potulujícího pána.
Teo zaslechl cvakání drápků o podlahu kuchyně, a pak těžké heknutí jeho bratra. Anka provedla nálet se vším všudy naprosto úspěšně..
"Žiješ brácho?" houknul Teo dolů ze schodů.
"Ten pes mě jednou zabije... Anko, slez se mě, ty potvoro chlupatá!" klel Oliver.
"Jo, seš v pořádku.." konstatoval Teo klidně a sedl si zpět ke kreslení.
Za pár okamžiků Oliver i Anka dorazili nahoru.

"Jaký bylo rande?" zeptal se Teo zdvořilostně.
"Jo, fajn.." zahučel Oliver, "Zvládls to?"
"Co? Dojet domů? .. Olivere, nejsem malej.." vytkl Teo bratrovi klidně, "Nemusíš mě pořád hlídat. I přez to všechno, co se semlelo.."
Oliver se trochu zamračil, "Vadí ti to?"
Tea ten tón trochu vylekal. Co se mu stalo?? "Oli, co je s tebou? Pohádali jste se s Norou?"
"Ne.."
"Olivere?" Teo zvedl hlavu od kreslení.
Jeho bráška seděl u něj na posteli, každou rukou hladil jednoho psa, a sklesle koukal do země.
Teo se zvedl,a došel k němu. Klekl si na zem, "Co se děje?"
Oliver na něj zklamaně podíval, "Proč mi nevěříš?" zeptal se.
"Co prosím? Oli, já ti vůbec nerozumím.." zavrtěl Teo hlavou.
"S někým jsi odpoledne byl.. Nora mě měla odtáhnout tak, abych to nevěděl, ne? Proč?" zoufalství z jeho hlasu bylo silně znatelné.
Teo provinile sklonil hlavu, "Ona něco říkala..?"
"Ne,.... Došlo mi to. Proč bys za ní jinak dneska byl?"
"Olivere, ty mě sleduješ?" pocit viny rychle vystřídala zlost. Nikdy si nemyslel, že by zrovna on tohle dělal.
"Mám o tebe strach.."
"Kolikrát jsem ti říkal, že nejsem malý?! Dokážu se o sebe postarat-."
"Proč mi lžeš?!" utrhl proud výčitek Oliver.
Teo se zarazil s otevřenou pusou, "Co prosím?"
"Špatně slyšíš?" Oliver byl zklamaný a rozčilený zároveň. Předtím to bylo jinak. Teo se měnil. Všechno se měnilo. Nikdy před tím se jim nestalo, že by před sebou něco tajili.
"Olivere, proč to říkáš?!"
"Protože je to pravda.."
"Není! Jen tě nechci mít pořád za zadkem.. Tebe to taky nemůže bavit!" Teo se rozčílil. Bratrova zabedněnost ho začala štvát. Jako by to posledně nestačilo, "Já jsem ti hrozně vděčnej za to, jak mi pomáháš! Ale všechno má svý hranice, brácho.. Už minule jsem ti říkal, že nejsi moje chůva. A co se změnilo? Nic! Pořád mě hlídáš jak mimino.."
"Teo, jen nechci, aby na tebe byli lidi zlí.." teď už byl Oliver zase zoufalý. Teo nechápal, jak dokáže takhle rychle měnit nálady.
Vyskočil na nohy, "Ale oni stejně budou! Když budeš se mnou, jen si to nedovolej otevřeně, protože maj před tebou respekt. To je všechno.. Stačí jen, abych šel sám na záchod. Nemůžeš mě hlídat všude.." nejraději by s bratrem zatřásl, aby se konečně probral.
"Ty někoho máš?" Oliver pochopil, že tuhle hádku nevyhraje. A jako poražený odejít nechtěl.
"Nemám.." Teo se podezřívavě zamračil. Tyhle změny nálad se mu vůbec nelíbili.
"Tak s kým jsi byl?"
"A co je ti do toho? Taky po tobě nechci vědět, s kým jsi kde byl.." zabručel jedovatě, ".. S Erikou.." zalhal ale nakonec, aby mu bratr dal pokoj. Nechtěl mu o Erikovi říkat- zatím. Nevěděl, jestli by to pochopil.
"Erika šla hned po škole domů.." odporoval jeho tvrzení Oliver.
"Musela si domů hodit věci a říct to mámě.. Víš, že má rozbitej mobil.." vymýšlel si dál Teo.
"Opravdu?" Oliverovi v očích svitla malá naděje.
Teo by se za to nejradši rozšlapal, jak se mu ulevilo, když mu tu lež Oliver spolkl, ale jinou možnost v ten okamžik neměl. Už tak bylo dost dusno.
"Opravdu.. Brácho, já se nechci takhle hádat."
"Já taky ne.. Ale proč si mi to neřekl?" i Oliver si v duchu oddechl. Byl rád, že nad situací zase získal kontrolu.
"Protože si musíš zvykat, že nebudu do konce tvého života pod tvým dohledem." Ušklíbl se Teo, "Nemusíme navzájem o sobě vědět všechno.."
Oliver sklonil hlavu a zapřemýšlel o tom, "Asi máš pravdu.."
Teo se na něj usmál, a šel ho obejmout.
"To si piš, že mám pravdu.. A už toho necháme. Můžeme udělat dohodu?"

Oliver se na Tea zvědavě podíval, "Jakou?"
"Že pokud to nebude fakt nutný, necháme se navzájem žít a dejchat.. Už mám taky svý kamarády. Jsme na nový škole. Nemusíme si pořád navzájem stát za zády.. Co na to říkáš?" Teo jim chtěl jen ulehčit soužití. Oba už byli dost velcí na vlastní životy, které se nemuseli skoro ve všem kopírovat. Chtěl jim oboum dát volnost. Měl bratra moc rád, ale taky si uvědomoval, že existuje i něco jiného- někdo jiný než Oliver.
Musel se usmát, protože se mu okamžitě vybavili dva lidé- Erik a Erika.
Na těhle dvou lidech mu moc záleželo, a chtěl na ně mít víc času. Hlavně na Erika.
Oliver si ho chvíli prohlížel..
"Kdy jsi tolik vyrostl, Teo? Kdy mi zmizel ten mladší bráška s permanentně štěněčím pohledem, co jsem ho musel pořád hlídat, aby mu neubližovali?" zeptal se nakonec nevěřícně.
"V okamžiku, kdy si uvědomil, že i on může mít vlastní život a kamarády, na které se může spolehnout.. Musel jsem ti strašně lízt na nervy..." přiznal se Teo.

Chvilku bylo ticho, při kterém oba přemýšleli nad tím, co vlastně řekli.
Teo zpytoval svědomí, Oliver si srovnával myšlenky týkající se Teovy změny.

"Tak tuhle dohodu beru.." řekl Oliver zničeho nic a povalil Tea na postel, kde ho začal lochtat.
"Aaaaaaaaaaa.." Teo se nebyl schopný nijak bránit.
Oba se začali smát.

A svět se konečně dočkal pátečního odpoledne.
Teo se spokojeně protáhl v lavici a oddechl si. Juknul za bratrem, který spěchal za Norou a sotva mu zamával. Usmál se. Dohoda prozatím fungovala.
"Co ten výraz, osobo?" rýpla si Erika. Samozřejmě o všem, co se u Tea doma šustlo, věděla. Teo se vždycky přišel svěřit s tím co ho trápilo, a posledně ho k ní dohnalo špatně svědomí. Měla ještě v živé paměti, jak jí zrzek skoro hodinu rozrušeně vysvětloval, jakou hrůzostrašnou věc u dělal, a jak ho děsí, že se mu ulevilo, když mu na to Oliver skočil.
"Je pátek, Eriko.." oznámil jí Teo tónem, jako by byla úplně hloupá, "To je důvod sám o sobě. Nepotřebuju další speciální.."
"Jasně Teo.. Nemáš s Erikem domluvené rande?" nemohla si poznámku odpustit dívka.
"Wuaa! Eriko, zmlkni!" Teo málem spadl ze židle, na které se právě houpal, "Víš, že nic takového se nedělo, neděje ani dít nebu-."
"Prosímtě, mě to necpi.." skočila mu do řeči skoro pohoršeně Erika, "Vidím, jak se na sebe koukáte, když se "úplnou náhodou" potkáte.. Nejradši byste po sobě hned skočili a-." Erika se tolik vyžívala v popisu toho, co nemravného by ti dva chtěli provádět, že si ani nestila všimnout Tea, který vyletěl ucpat jí pusu.
"Mlč! Nech toho!" vztekal se Teo, kterému se ten rozhovor přestal líbit, "Jsme jenom kamarádi.." dodal tišeji.
".ho hafně.." zamumlala Erika nespokojeně do jeho ruky a snažila se jí dostat pryč ze své pusy.

"Ahoj.." ozvalo se pobaveně ode dveří.
"Ježiš, Eriku.." Teo se strašně lekl. Škubnul sebou a Eriku zmateně pustil. Ta si oddechla a nejistě na Erika koukla- co všechno asi slyšel.
"Kdy jsi přišel? Vůbec jsem si tě nevšiml.." blekotal Teo. I jeho trápila otázka, co všechno Erik zaslechl.
"Právě teď.." odpověděl černovlásek. O čem se ale nezmínil bylo, že stihl zaslechnout Eričino výživné, předčasně přerušené vyprávění, že by někdo na někoho nejraději skočil, "O čem jste se bavili?" zeptal se "jen tak mimochodem".
"O ničem.." odvětil bleskově Teo.
"Tak proč si jí dusil.." Erik se velmi dobře bavil. U srdce ho hřála Eričina úvaha o něm a o Teovi víc, než si byl ochotný připustit.
"Ona je totiž hrozně sprostá.." předběhl Eriku s odpovědí Teo, "..Takový nechuťárny, co vymejšlí, to bys nevěřil... Co potřebuješ?"
Teď už věřil.. pomyslel si Erik pro sebe, "Nic, jen mě napadlo, že bysme mohli někam zajít.." navrhl vesele.
Teovi spadla čelist, "Ale já s Erikou.."
"Jestli nepohrdne mou společností, může jít klidně s námi.." odmávnul to Erik s naprostým klidem. S Teem byli přeci jen přátelé. Nic jiného. Proč by mu to mělo vadit? Přesvědčoval sám sebe.
"Fakt, tak to je super.. Vyrážíme.." ohlásil Teo, ani se Eriky nezeptal, jestli chce jít.
Dívka se jen trochu bolestně usmála. Alespoň si ověří, jestli je to mezi nimi opravdu tak, jak si myslela.

"Tak, co dávaj?" Teo koukal Erikovy přez rameno, když seděli v jedné malé kavárně a cpali se dobrotama.
Erika je jen pobaveně sledovala a zpracovávala už druhý šlehačkový dortík.
Teo vyslovil přání jít do kina, a Erik začal okamžitě zjišťovat, co by se dalo shlédnout.
"A chceš nějakou komedii, thriller, animovaný, nebo romantickej?" zjišťoval Erik od lehce hyperaktviního zrzka, kterému se zase málem povedlo shodit si chlebíček na tričko.
"Proboha romantickej ne! Ušetřete mě!" zaúpěla Erika, i když si tam ty dva dokázala velmi dobře představit.
"Už jen kvůli tomu, že ho nechceš bysme tam měli jít.." zašklebil se na ní zlomyslně Teo. Vzápětí se zase rozzářil nad Erikem, "Co dávají animovanýho.?"
"Číslo 9.. To vypadá, že bych to přežil i já.." oznámil Erik, který se celou dobu pobaveně usmíval nad vším, co Teo dělal.
"Fajn, tak jdeme.." zahlásila akčně Erika, která se pomalu bála, že se samou sladkostí těch dvou rozpustí.
Teo s Erikem jí trošku nechápavě následovali.

"Tak líbilo..?" Zeptala se po konci filmu, i když moc dobře veděla, že ti dva z toho skoro nic neměli. Celou dobu si něco špitali, a smáli se, když k tomu- co se týče filmu- nebyl důvod.
Bylo jí to naprosto jasné.. Teo se zamiloval.

"Jo, jasně.." broukli ti dva jednohlasně.
Erika si nemohla pomoct a začala se smát..
Nechápavě se na ni podívali.
"Eriko, děje se něco?" Teo netušil, co jeho kamarádku tak pobavilo.
"Ale nic, to bys nepochopil.."
"Jak, nepochopil?" nechápal Teo dál.
"To je jedno.. Pojedeš domů?" změnila raději téma. Ještě jukla po Erikovi, který sledoval každý Teův pohyb a usmíval se.
"Tohle neni možný," šeptla si pro sebe, ani si nevšimla, že už jí Teo odpoveděl.
"Eriko...?" zrzek se zamračil. Netušil, co to s jeho kamarádkou bylo. Nejdřív se kdoví proč smála, a teď zas nevnímala.
"Promiň,co jsi říkal?" probrala se ze svých úvah Erika. Na Tea hodila omluvnej kukuč.
"Že už asi půjdu domů.. Ema s Oliverem se přecejenom ještě trochu staraj.."
"Jo, dobře.. Hele, já to mám odtud blíž.. Neva, když tě nedoprovodim?" začala se hned Erika vymlouvat, aby těm dvou dala prostor. Už jen to, že s nimi šla do toho kina, bylo pro ní, jako by jim dělala křoví.
"Aha. No, neva.. Tak.. Ahoj.." pokčil Teo rameny.
"Zavolám ti.." šeptla mu ještě Erika, když se loučili, a vydala se druhým směrem.
"Čau Eriku.."

"Ahoj Eriko.." zamával za ní černovlásek, kterého už ani moc nezajímala, "Vážně pospícháš domů?" zeptal se a doufal.
Teo nasadil štěněčí pohled, ve kterém se Erik okamžitě začal ztrácet, "Promiň, opravdu ano.."
"Aha, to nic.." slova ho rychle vrátila do reality. Byli přeci jenom kamarádi, "Tak pojedem. Stejně jedeme stejně.." řekl a vydal se na náměstí k autobusu.
Teo ho maličko zklamaně následoval. Bylo mu líto, že už opravdu nemohl zůstat. Nechtěl bratra pokoušet, aby ho zase nezačal hlídat.

V autobuse byli oba víc ticho, než si oba představovali a chtěli.
Teo prostě najednou nevěděl, co by řekl. Čím blíž byla Erikova zastávka, tím víc mu bylo smutno. Trochu se otřásl.
"Copak?" zeptal se Erik, kterého vytrhl od přemýšlení nad uplynulým odpolednem.
"Ale to nic.." zatřepal hlavou Teo s trochu umělým úsměvem.
"Aha.. Tak mě napadalo.. Teo.." Erik si odkašlal, "Platí ještě pořád ta sobota.? Domlouvali jsme se, že někam vyrazíme.." nadhodil.
"A jo.. Málem bych na to v tom zmatku zapomněl. A kam bysme šli..?" Teo byl rád, že hlavu může zaměstnat něčím jiným.
"No, já nevím. Kino bych vyloučil." Erik se zamyslel nad možnostmi.
"To jo.. Nemusím ho vidět každý den.." usmál se Teo, "Napadá tě něco..?"
"No.. Vlastně jo, ale nevim, jestli by ti to nepřišlo.." Erikovy bylo skoro trapné tu větu doříct.
"Nepřišlo..?" zajímal se hned Teo. Co mohlo takhle Erika rozhodit?
"..no, nevhodný.. Táta má kousek od nás koupaliště s krytým bazénem." Erik skoro šeptal.
Teo se mile usmál, "A co je na tom nevhodného?" zeptal se s naprostým klidem.
"Ježiš, to je trapný.." zoufal si Erik, "Abys to nebral nějak.. Víš, když jsme oba.."
Teovi to všechno během chvilky došlo, "To je v pohodě.. Jsme kámoši a oba o tom víme, ne?" uklidnil černovláska. A musel uklidňovat i svoje srdce, protože to v tom okamžiku došlo i jemu, a zašalo zběsile bušit.
"Jo.. Kamarádi.." Erikův výraz najednou ztratil úsměv, tak rychle sklopil hlavu, aby mu do tváře nebylo vidět.
Teo byl tolik zaměstnaný myšlenkou bazénu, že to ani nepostřehl.

"No, tak já vystupuju.." oznámil najednou Erik a zvedal se ze sedačky.
"Je.. No, tak ahoj. Napíšeme si a dohodnem na tom zejtřku, jo?" Teo se na něj hřejivě usmál.
"Jo, Tak jo.. Zatím ahoj." Rozloučil se Erik a zamířil ke dveřím, když autobus začal zpomalovat.
Ještě Teovi zamával, když byl venku, a vydal se směrem k domovu.

"Jsem doma.." zavolal Teo na celý dům.
První, kdo se vyřítil se schodů byla Arka, která se okamžitě pokusila Teo povalit a řádně přivítat.
Jen díky zkušenosti s tímhle manévrem Teo rychle uskočil a doze se zasmál, "Vedle, potvoro.. Jak ses měla?" podrbal ji za uchem a Anka spokojeně zabručela.
"Dobře, co? Celej den ses válela, viď?" zeptal se Teo, kterému doměnku pes okamžitě potvrdil dalším zamručením.
"Ahoj Teo.." pozdravila ho Ema, která šla zkontrolovat obsah ledničky.
"Ahoj.. Já myslel, že budeš u Toma.." podivil se zrzek, když se konečně dostal přez psa dál do domu.
"Tom je tady.." oznámila Ema lehce otráveně.
"Ehh?" Teo její tón nechápal.
"Hrají s Oliverem nějakou videohru.." zvrčela důvod svého rozhořčení Ema a vytáhla si čokoládový dortík, o jehož existenci neměl Teo sebemenší pojetí.
Začal se smát, "To snad neni možný.. On si musí nějakou obět najít všude.."
"Jen nechápu, proč zrovna Tom." Zabručela Ema ještě jednou nespokojeně a nechala Olivera Oliverem, "Jak bylo?" zeptala se brášky a sedla ke stolu.
Teo se taky posadil a nalil si džus, "Fajn, byli jsme s Erikou v kině.."
Ema se usmála, "Víš, že jsem tě podezřívala, že s ní chodíš..? Předtím.."
"To nejsi jediná.." ušklíbl se Teo. Slýchával to od spolužáků mnohokrát denně.
"Ale hodili byste se k sobě.." nedovolila si Ema ještě poznámku.
"Emo!" Teo se zamál, "Kvůli tvému mínění se opravdu měnit nebudu.."
"Ale vždyť to po tobě nikdo nechce.." bránila se Ema hned. Zadívala se na bratra, "Když si to vlastně tak dám dohromady, připomínáš mi ty postavičky z těch tvejch japonskejch seriálů.."
Teo se zasmál, "Z anime, Emo, z anime.. A v čem prosimtě?"
"Tak.. Celkově. Taky jseš takový roztomilý a k sežrání pro všechny bez ohledu na pohlaví.." ušklíbla se.
"Teda Emo.!" Teovi spadla čelist, "Ty jedna.. Ty jeden perverte! Bůhví, cos to ve skutečnosti viděla! Styď se.." pohoršeně zvednul nosík.
Hodil si tašku na záda a zamířil ke schodům do svého pokoje.
"Za pravdu se každej zlobí.." zavolala za ním ještě Ema rozjařeně, než si zacpala pusu dortíkem.

Teo s úsměvem zavrtěl hlavou. Ema se s tím vyrovnala překvapivě rychle, a od Olivera se naučila, dělat si z něj legraci. A to neustále.
Pozdravil se skrz otevřené dveře s Oliverem a Tomem, kteří se zrovna hádali o tom, který z nich vlastně podvádí, a než stačil zapnout počítač, zazvonil mu mobil.
Skočil si na postel, "Halo?" ozval se do telefonu, i když věděl, kdo volá.
"Teda Teo!" vyhrkla nadšeně Erika, div její kamarád natrvalo neohluchl.
"Co je, Eriko? Potkalas někoho slavnýho?" zívnul na oko znuděně Teo. Ale byl zvědavý, co jí tak nadchlo.
"On je s tebou úplně někdo jinej!" oznámila mu do telefonu.
"Cože? Kdože?" Teo byl, už po několikáté za ten den, naprosto mimo mísu.
"No tak, nedělej, že nevíš.. Vždyť jsem viděla, jak na tebe celou dobu koukal. A jak jste si pořád povídali v tom kině.. Teo.. Ty seš zamilovanej.. Teda on.. Teda oba..!!" plácala Ema bez přemýšlení, "Já teda nechápu, co na něm vidíš, ale asi prostě přemejšlim jinak... Nebo ho tolik neznám... No to je jedno, každopádně Teo-."
"Stop! Stop, Eriko. Zastav se.. Já ti vůbec nerozumím.. O kom to mluvíš?" zeptal se Teo, kterému to celé nějak unikalo.
"O Erikovy, ty trubko.. Je z tebe úplně hotovej!" vydechla nakonec, a Teo moc dobře šlyšel, jak padla do postele.
"V-Vážně?" vypadlo z Tea, aniž by o tom zapřemýšlel.
"To si piš, člověče.. Ježíš, to je roztomilý!" zapištěla.
Kdyby byl Teo v normálním stavu, řekl by jí, že se chová jako ty husy, co je oba nemaj tak rádi.
Teď jen mlčel a s otevřenou pusou se červanal až na konečcích prstů.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Oroniel Oroniel | 29. října 2009 v 10:35 | Reagovat

já tě nesnášiiiiiim:D B-) ten bazén!! o můj bože:D:D XD tak na se těšim:D nevim proč ale připomíná mi to ...... zadek :-x :D ( víš koho myslim, že :P)tak at zadci válej dál:D a u bazénu se buddu  červenat já:D:D

2 aiko-chan aiko-chan | 30. října 2009 v 0:38 | Reagovat

hey cože?? tk to je luxus...sladkýýý :3 ...já ci bazén!! normálně si počkám až dopíšeš celý cyklus a pk si to přečtu najednou, ptž takhle se z toho asi zblázníím!!OooOooOooOooO____OooOooOooOooO

3 Ni-chan Ni-chan | Web | 30. října 2009 v 18:16 | Reagovat

sice jsem už psala na Kakidasu, ale tahle povídka je tak úžasná, že mě přinutila se podívat, jestli nemáš vlastní stránky a hle :-) pořádně to tu prohledám, protože píšeš opravdu skvěle :-)

4 Ni-chan Ni-chan | Web | 31. října 2009 v 19:08 | Reagovat

jasně moc ráda spřátelím *nadšená* :-) a dík za pochvalu :-)

5 BaBiBa BaBiBa | Web | 31. října 2009 v 21:41 | Reagovat

Tak na tuhle kapitolu mám stejný názor jako Nora na Teovu orientaci. ROZTOMILÝ!
Vážně krásný moc se mi to líbilo.
Jsem zvědavá, co jim chudáčkům ještě všechno provedeš! =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama