A3: ..a nečekaná návštěva..

2. ledna 2010 v 21:16 | VaniLee |  A3 (Akane a Aris)
Fakt se překonávám.. tentokrát jsem to trochu oživila.. Těm dvoum už tam jen ve dvou muselo bejt smutno... XD (Muhehehe..)


Probudil jsem se nečekaně brzo ráno.
Něco mě tlačilo na hrudníku, a to něco byl stále spící Aris.
Uvelebil se na mě, jako bych byl nějakej polštář..
Nezbejvalo mi nic jinýho, než ho od sebe odstrčit.
Odpochodoval jsem do kuchyně, kde jsem si zapálil. Bylo ještě brzo, a Arise jsem nechtěl budit, jen kvůli snídani- ještě by se probudil přecitlivělej jak včera, a to už bych asi nevydržel.
V lednici byly samé neidentifikovatelné věci, ze kterých to zvíře v ložnici většinou vytvořilo cosi poživatelného k jídlu.. Tak mě napadá, kde se vlastně naučil tak obstojně vařit? No, to jr jedno. Každopádně, lednici jsem opět zavřel, a aspoň si udělal kafe.
Aris vylezl z postele kolem jedenáctý.. Taký jsem dvě hodiny seděl a čuměl do blba.
Divně na mě kouknul. Skoro jsem měl strach, že se zas rozbrečí.
Ale on to neudělal. Jen se na mě chvíli díval, než začal dělat snídani. V naprostý tichosti, bez popřání dobrého rána.
Jak si tam tak krájel tu zeleninu, najednou mi ho přišlo děsně líto. Asi jsem v tom, co jsem včera říkal, neměl úplně pravdu. Teda, ne ve všem.
"Dobrý ráno.." pokusil jsem se o navázání rozhovoru. Tak nějak jsem si na to jeho věčný brebentění, popřípadě sténání, zvykl, a to ticho, co tu teď předváděl, mě pomalu přestávalo bavit. Čekal jsem snad všechno- křik, srdceryvné vyznání, nebo odseknutí.
Ale jeho, "Hmmm.." mě trochu vyvedlo z míry. Tolik pokory- to nebyl ten Aris, kterého jsem znal. To nebylo to náladový štěně.
Tak jsem se zvedl a šel k němu.
Něco kuchtil u linky. Zdálo se, že mícháním toho čehosi je zabaven na nevyšší míru. Asi mě nezaregistroval. Nebo se tak alespoň tvářil.
"Co budeme mít?" zeptal jsem se těsně u něho.
Vážně si mě předtím nevšiml. Teď vyskočil a vykřikl. A řízl se do prsu.
Sakra, příště na sebe musím upozornit.
"Dobrý..?" chtěl jsem se mu na tu ruku podívat, ale on mi uhnul.
"To je dobrý. Nic to není.." A otočil se ke mně zády.
"To sem viděl. Ukaž mi to.." poručil jsem mu smrtelně vážně.
Hodil po mě obličej nakopnutého štěněte, ale ruku nevydal.
"Přestaň trucovat, Arisi. Já jsem se nehrabal, tam, kde neměl." Tak jsem si jeho ruku ukázal sám. Samozžejmě, že měl rozřízlej ukazováček a tekla mu z něj krev, "A kdyby sis ten prst amputoval, taky by to nic nebylo?" zvedl jsem obočí a táhl ho do koupleny.
"Nech mě, já to zvládnu sám.." sice se vzpínal, ale bylo mu to na prd.
"Zmlkni a sedni si tu.." nakázal jsem mu a posadil ho na okraj vany.
Měl slzy na krajíčku, ale statečně se držel.
Vytáhl jsem svojí pseudolékárničku a vytáhl z ní náplast a něco na vyčištění.
Přidřepl jsem k němu a jal se ho opečovávat.
Chvíli na mě nakvašeně koukal, ale nakonec vykouzlil i přívětivější obličej.
"Děkuju.." kníkl s pohledem upřeným na zafačovaný prst.
"Hmm..
Nepotřebuju mít krev i ve snídani.." odmávnul jsem to.
Chvíli na mě upíral oči, než se odebral se svěšenou hlavou dodělat to jídlo.
Stáhl jsem si oblečení, a stoupnul pod sprchu, abych se pořádně vydrbal. Ještě furt sem měl dojem, že cejtim ten smrad z minulý akce.

K snídani mi byly předloženy jakési obložené chleby.
Aris si sednul naproti mě a koukal celou dobu do talíře.
"Dneska asi nebudu muset nikam jít." Oznámil jsem mu po tom, co jsem si zkontroloval mobil. Žádná esemeska ani nepřijatej hovor, a vzhledem k pozdní hodnině nehrozilo, že by se ještě ozvali.
"Fajn. Tak já umyju nádobí a pak zmizim." Oznámil mi suše.
Zvedl jsem obočí. Při pohledu z okna bylo jasné, že jít ven, není ten nejlepší nápad.
"A kam bys šel, když tam takhle leje?" zeptal jsem se s úšklebkem.
"Já něco vymyslim. Nechci otravovat." A s tim se zvednul od stolu a šel po sobě umejt talíř.
Prohlížel jsem si ho, jak tam jen v tričku a trenkách stojí, a došlo mi, že ho zas chci.
Opět sem se k němu zezadu přikradl a objal kolem pasu.
"Neotravuješ.." zavrněl jsem mu do ucha a zajel mu rukama pod tričko.
Co mě překvapilo bylo, že zkoprněl a zatnul všechny svaly. Tohle se mu přeci vždycky líbilo..
"Tady, nebo chceš do ložnice." Zeptal se přiškrceně.
Zakusil jsem ještě to místečno na krku, ale on se akorát zatnul víc. Žádný spokojený vzdychání. Sakra, kdo seš? A kde je ten neutahatelnej, věčně nadrženej Aris?
"Co blbneš?" otočil jsem si ho k sobě. Jen tam tak poslušně stál. Nechal si všechno líbit, ale bránil se veškerým pocitům, s tím spojených
"Vždyť nic nedělám." Pokrčil rameny.
"No právě.." rozhodil jsem rukama, "Normálně tě spíš musím krotit, abys mě nezmrzačil, jak řádíš.." objasnil jsem mu, s čím mám problém.
"Říkals, žádný emoce. Jen tě nechci provokovat a otravovat.." v ten okamžik si kleknul a začal mi stahovat kalhoty.
"Sakra, Arisi! Okamžitě toho nech. Přestaň blbnout.." a vytáhl ho honemrychle zpět nahoru.
"Myslel jsem, že potřebuješ uvolnit.." zase neprosto bez zájmu.
"Jo, ale ne takhle.." zavrčel jsem. Ten taky umí zkazit náladu.
"A jak?" tentokrát se prozměnu začal svlíkat on.
"Ne, jako s děvkou, která to dělá z donucení.." ani jsem si neuvědomil, jak tím odporuju všemu, co jsem říkal předtím.
"Ale já přece jsem jen děvka." Najednou se jeho tón změnil. Mračil se na mě a svlečený trično si zas natáhl, "Žádný city, žádný emoce... Možná by sis měl rozmyslet, co vlastně chceš."
To už jsem nevydržel. Prostě mě vytočil.
Ani jsem si neuvědomil, co to vlastně dělám, a Arisovi přistála facka.
Vykřikl a upadl na zem. Překvapeně si držel tvář a z očí se mu začaly kutálet slzy.
Když mi došlo, co jsem právě udělal, prostě jsem se otočil na imaginárním podpatku a práskl za sebou dveřma do ložnice. Bylo toho na mně moc.
Padl jsem na postel a snažil si vsugerovat, že se nic nestalo, a žádnej Aris prostě vůbec není.
Že je všechno v porádku, jako vždycky. Žiju si svůj osamělej život se zbraní v ruce a cigárem v puse, a vůbec mi hlavou nelítá to zákeřný stvoření, fňukající vedle v pokoji.
Hrábl jsem po krabičce a zapálil si cigaretu. Vůbec mi nechutnala. Ale uklidňovalo mě to.

O hodinu později zazvonil zvonek.
Vyšel jsem z pokoje.
Aris už šel ke dveřím otevřít, když jsem ho zarazil. "Běž do ložnice.."
"Cože?" asi nechápal, že nechci, aby ho tu kdokoliv viděl.
"A zavři za sebou dveře. A buď zticha." Nakázal jsem mu ještě, než jsem ke dveřím zamířil sám. Když jsem procházel okolo něj, trochu se přikrčil.
Skvělí.. Teď se mě ještě bojí.
Zavřel za sebou v okamžik, kdy já otevřel příchozímu.
"Ahoj, Akane. Tak jsem se na tebe přišel mrknout." Zahulákal Nikki na celý patro a vešel dovnitř.
"Nazdar.." utrousil jsem při cestě do kuchyně, "Kafe, čaj, nebo radši něco ostřejšího?" pronesl jsem už ohranou frázi.
"Něco mi nalej.." odpověděl mi Nikki a roztáhl se na sedačce v celé své blonďaté kráse.. A furt se rozhlížel.
Přinesl jsem mu skleničku s pitim- alkholickym samozřejmě- a sedl si vedle něj.
"Tak, kde ho máš?" vybafl na mě z ničeho nic.
Samozřejmě, že mi hned došlo, koho myslí- Arise.
"Že mi to hned nebylo jasný.." zabručel jsem kysele. Proč by jinak přišel?
"No, Akane, nemůžeš se mi divit. Kdo by to byl do tebe řekl, že máš slabost pro stejné pohlaví. Kdybych to byl věděl-."
"Nechci vědět, co bys udělal!" zastavil jsem ho fofrem uprostřed věty. To jsem opravdu vědět nemusel, "A nemám slabost pro stejné pohlaví. To je jen- momentální náhražka.."
Nikki se začal smát, "No, neřikej, že ses nám zamiloval!"
"Ani náhodou.." odporoval jsem okamžitě. To bylo nepřípustné! Zamilovat se- ježiš to je pro naivky a hlupáky.
"No, kde ho máš? Sem zvědavej, kdo ti takhle pomotal hlavu.." vyzvídal znova, ale já jsem mu to prozradit nehodlal. Bůh ví, co by s Arisem ještě udělal.
"Schovanýho před tebou.. Ještě bys mi ho odnesl, a kdo by mi pak uklízel."
"Ale, Akane! Co si to o mně myslíš?"
Kdyby to nepronesl s tak chlípnym úsměvem, možná bych mu fakt věřil, že sem se ho dotknul. Ale to by to nesměl být Nikki.
"No, tak to se budu muset zabavit nějak jinak.." zavrněl ještě chlípněji, a jeho ruka se nějakou úplnou náhodou dostala na moje stehno.
Tak jsem na to chvíli koukal, než mi došlo, co Nikki chce, "Seš si jistej, že máš ruku tam, kde by měla bejt?" zeptal jsem se ho a ruku odstranil zpět na jeho pomyslnou část sedačky.
"Ale, prosimtě.. Jen se nedělej, Akane.. Vim, že to chceš.." vrněl dál, nehledě na to, že jsem neměl zájem.
"Ne, nechci.." teda.. To sem chtěl říct.
Nikki mě povalil na sedačku a obkročmo si na mě sednul. Sakra, nějak zesílil, co se dostal z toho bordelu. Kam zmizelo to tintítko?
Pokusil jsem se ho ze sebe shodit, ale on se místo toho, aby ze mě spadl, držel kolenama mích boků a sáhl mi do rozkroku, "Agh.. Nech mě bejt.." zavrčel jsem na něj.
No, opět mě neposlechnul, a skonil se k mímu obličeji.
Hlavou mi proběhla představa, jak mě tu na pohovce Nikki znásilní, a nebylo to zrovna přijemný. A to jsem si to jen představoval.. Začal jsem sebou víc házet.
No, a najednou byl Nikki na zemi a skučel bolestí. Jenže ne, díky mé síle.
"Nech ho bejt!" zakřičel Aris vztekle, pěstičky zatnuté.
Teda, takovej útok jsem od něj nečekal. Zmateně jsem seděl na pohovce a koukal na podrážděného Nikkiho na zemi.
"Roztomilý.. On je z tebe úplně hotovej, Akane.." prsknul, ale stejně si neodpustil mlsnej pohled, kterym Arise přímo svlíkal.
"Sklidni, Nikki.." pověděl jsem mu stále lehce konsternovaně.
A on se zvedl a zamířil ke dveřím, "Ještě si spolu musíme něco vyřídit, Akane. Až tu nebude to agresivní štěně.." a prásknul za sebou dveřma.
Co s tim dneska vůbec všichni maj? Asi mě z toho rozbolí hlava.
"To byl idiot.." Aris se zamračenej otočil ke mně, "Si v pohodě.."
"Jo, jen jsem to trochu nečekal." Vydechl jsem a sesunul se hlouběji do pohovky.
Sednul si ke mně a vzal za ruku. A nic. Jen seděl, držel mě a mlčel.
"Ten Nikki taky plácá blbosti.. Já jsem ten poslední, koho by měl někdo rád- natož by byl hotovej." Brumlal jsem si pro sebe.
Aris mě najednou pustil, "Jo, to máš pravdu.." a ruku si otřel do košile, jakoby si jí něčim ušpinil, "Jdu udělat oběd.."
Nedošlo mi, proč tak najednou cukl. Jak by mohlo? Mě se nikdy nic takovýho nestalo.
Nedošlo mi to v ten okamžik, ani hodně dlouho potom. Ta možnost mě prostě ani nenapadla.

Až do večera bylo divný ticho. Aris se mi tak trochu vyhýbal, a já jeho společnost nevyhledával. Nehledě na to, co si ten můj kamarád dole myslel. Už mi to začalo chybět.
Nakonec jsem si sednul k televizi a bezduše koukal na nějaký film, co dávali.
Aris si nakonec sednul ke mně. A v tichosti jsme koukali spolu.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ni-chan Ni-chan | Web | 3. ledna 2010 v 22:58 | Reagovat

páni, ty se činíš *nadšená* jen tak dál :-) je to perfektní, jsem zvědavá, kdy si konečně připustí pravdu, že se zamiloval :D:D myslím, že to bude ještě pěkně dlouho s jeho natvrdlostí :D:D prostě dokonalost ;-)

2 BaBiBa BaBiBa | Web | 6. ledna 2010 v 16:13 | Reagovat

Och, to je romantika.. =) Jsi šikula!! Ale Akane by nemusel bejt tak zabedněnej a nevšímavej... xD

3 VaniLee VaniLee | Web | 6. ledna 2010 v 16:57 | Reagovat

Musel.. To by to měl Aris moc jednoduchý...:P

4 BaBiBa BaBiBa | Web | 7. ledna 2010 v 20:57 | Reagovat

[3]: To je pravda.. xD

5 Davida666 Davida666 | 10. ledna 2010 v 18:39 | Reagovat

Moc pěkná povídka už aby bylo pokračování :-)

6 Lex-san Lex-san | Web | 11. ledna 2010 v 11:28 | Reagovat

Něco je špatně. Něco chybí ale co? na to si Akane bude muset přijít sám. Ať se hezky činí hoch.  :-D

7 bacil bacil | 13. ledna 2010 v 15:35 | Reagovat

Super, už se moc těší jak to dopadne. Kdy dostane Akane rozum a přizná si to co cítí. Ach jo, to si určitě ještě chvili počkáme. No snad to přežiji. :-?

8 elri elri | Web | 22. ledna 2010 v 0:37 | Reagovat

Vážně skvělé, přečetla jsem to jedním dechem a těším se na pokračování...Jinak jsem se naprosto ztotožnila s tvým druhem humoru a vtipné ironie  :-D  :-D  :-D Bylo to takové srdcervoucí  - to mám ráda. Vážně nádhera :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama