A3: Vypjatá situace

16. března 2010 v 21:51 | VaniLee |  A3 (Akane a Aris)
Hádejte co?
Netušíte??
Akane a Aris jsou stále naživu.. O_o
Tohle je smíše zase taková mezikapitolka z pohledu Arise..
Ví Akane, co se děje, když nemá štěně na očích??


Akane je prostě idiot..
Ale já jsem byl naprosto v klidu.. Je to hovado, který mi nestojí ani za tu blbou snídani, co mu každej den poslušně dělám.
O to víc mě ale děsil ten jeho kámoš- ten Nikki.
To, jak se díval na mě, a hlavně na Akaneho.. Musí to být strašný zvíře- prostě prasák..
Než si šel Akane lehnout, dal si sprchu. A byl tam až podezřele dlouho.
Ani radši nechci myslet na to, co tam dělal, vzhledem k tomu, že se mě už pěkně dlouho nedotkl. Ale co já za nim budu lézt? Můžu bejt rád, že mi dá na chvíli pokoj.. Jako bych byl na baterky..
Už jsem skoro spal, když si vedle mě lehl. Otočil se ke mě zády a v minutě spal.
Byl to fakt divnej den.
Ráno jsem se k mému překvapení vzbudil už sám..
Akane byl fuč. Ani vzkaz, kdy se vrátí, nenechal.
Nezbývalo, než si udělat klidnej den- koupel, snídaně televize, válení.. Uklizeno jsem měl víc než dost. A jídla taky.
Napustil jsem si horkou vanu se spoustou pěny, pustil CD nějaké rockové kapely naplný pecky a jal se spokojeně relaxovat.
Až na Akaneho nekonečnou blbost a náladovost to vlastně nebyl blbej život- v tom sem Akanemu musel po hodinovém máčení dát za pravdu.
Vlastně, nebýt jeho existence v tomhle bytě, byl by to dokonalej život.
Nemusel jsem pracovat, měl jsem co se mi zachtělo, skvělý jdlo a pití, sex..
No dobře, zas tak nepostradatelnej Akane nebyl. Přesto, že chyb měl jinak víc než dost, byly věci, ve kterejch byl zatím nepřekonatelnej.
No, a tak jsem si nesmyslně přemýšlel ve vaně plné bublinek, až se mi tam asi povedlo usnout.
Probudil mě řvoucí zvonek.
"To sis zapomněl klíče?" samozřejmě, že mě nenapadlo nic jinýho, než že si je ten blbec zapoměl.
Šel jsem otevřít s ručníkem kolem pasu..
"Ahoj, štěně, už se nevztekáš.." zavrněl mi před obličejem ten bídák a já mohl bejt rád, že mi ručník šokem neupadl.
Couvl jsem zpátky do bytu a chtěl Nikkimu přibouchnout dveře, "Akane je pryč.."
Ale on mi vrazil nohu do dveří a otevřel si, "Já vim, přišel jsem za tebou.."
Pokl jsem..
"A koukám, že dokonce v pravý čas.." dodal oplzle. Udělalo se mi na zvracení.
Ale už byl vevnitř, a já bych ho tutově, s ručníkem kolem pasu, z bytu nevykopal.
Tak jsem se otočil na podpadku, "Tak si zatim sedni, něco na sebe hodim," zamumlal jsem a snažil se zdrhnout do ložnice.
Než jsem se stačil dostat před dveře, ten zvrhlík mě chytil kolem pasu a přitáhl si mě dost natěsno do klína- a ne, vůbec mi to nebylo příjemný.
"Nikdy bych do Akaneho neřekl, že si domů pořídí kluka.." a šáhl mi do rozkroku, "..Ale vkus má více než dobrý.." oplzle se zasmál a pozadu mě táhnul k pohovce.
Škubal jsem sebou, bránil se, snažil kopat do vzduchu, "Pusť mě ty prase! Nejsem žádná děvka, kterou si můžeš beztrestně ošahávat! Idiote, chlíváku..." a pokračoval jsem dál, i když mě povalil na pohovku, i když mě zalehl a strhl mi můj ubohoučký ručníček.
"Akane!! Akane, pomoc!" nepříčetně jsem řval, a kopal, jak jen mi to Nikkiho pevné sevření dovolilo.
"Ten ti nepomůže.." zafuněl mi ten hajzl do ucha a snažil se mi roztáhnout nohy, a zároveň si rozepínat poklopec, "..Poslal jsem ho dost daleko.."
"AKANEE!!" jeho kecy mě upřímně nezajímaly. Jestli mě Akane nezachrání, budu znásilněný a budu ho nenávidět až do konce svého života.
Před obličejem mi proběhl snad celý můj krátký ubohoučký život.
A pak jsem uslyšel práskání dveří a střelbu. Nikki zařval jak tur, mě do ucha, a zapadl za pohovku.
A já tam na pokraji nervového zhroucení, úplně nahý a s roztaženýma nohama do šířky koukal na Akaneho, jak na spásu.
Tvářil se jak sériovej vrah (což vlastně byl.. jako hodně nakrklej sériovej vrah).
Hodil po mně první kus látky, co mu přišla pod ruku, což byla deka, kterou jsem ráno nechal přehozenou přez židly, a vydal se Nikkimu upravit fasádu.
"Ty starý prase..." vrčel Akane, zatímco mu Nikki couval po zadku do nejbližšího kouta, "Ty prostě nic nemůžeš nechat na pokoji..!" na víc se nezmohl a vystřelil na něj.
Musel sem si zakrýt uši a zavřít oči. Do očí se mi hrnuly slzy. Tak nějak mi došlo, co se málem stalo, kdyby se Akane nevrátil.
Na jednu stranu jsem chtěl, aby toho zmetka rozstřílel na kousky, na druhou jsem se bál krve a pohledu na mrtvolu.
Připomělo mi to bráchu. Ten už byl taky mrtvej. Kvůli Akanemu. A i když to asi byl přímej zásah, hezkej pohled to nebyl.
"Vyhoď ho..!" vřísnul jsem holčičím jekotem, "Nechci ho vidět!"
Nevěděl jsem, jestli je živej, nebo mrtvej,.. To bylo jedno. Jen, aby už zmizel.
Slyšel jsem klení, dvojhlasné nadávání, pár tupých ran a pak prásknutí dveřma, a doporučení, aby se tam Nikki už nikdy nevracel.
To už jsem brečel jak malá holka. Pod mizernou dekou jsem se schovával v rohu sedačky, nohy těsně u těla.
Akane se trochu dotkl mého ramena, "Nebul, Arisi.." a dřepnul si ke mně.
Vykoukl jsem skrz své ruce a změřil se ho uslzeným pohledem. A pak jsem mu padnul do klína a brečel dál.
Chvíli mu trvalo, než přišel na to, jak mě utěšit.
Začal mě hladit po ramenou a mlýt nějaké nesmysly o tom, že už je všechno dobrý, a to prase už je pryč a nikdy se nevrátí.
Div, ale po pár minutách mě to dokázalo uklidnit.
Nehledě na to, že jsem byl úplně nahý, vyškrábal jsem se mu na klín a rozhodl se ho umačkat k smrti. "Nepouštěj mě.." kníkl jsem.
Bylo mi jedno, že to bylo jen kvůli vypjaté situaci. I to, že to nebylo upřímné. Ale na chvilku jsem potřeboval cítit, že vážně nejsem jenom děvka, šoustající za přežití, kterou jsem skutečně byl.
Po dlouhé době jsem se sám sobě hnusil a přišel si jak levná šlapka na ulici. Se kterou si každý může dělat, co chce, protože je prakticky bezradná, bezmocná a nic jiného jí nezbývá.
Ani jsem nevěděl, že jsem to všechno řekl nahlas.
"Nejsi děvka, Arisi.. Teď už nejsi.." slyšel jsem jen.
Ale to všechno už bylo za závojem mlhy.. Vysílením jsem usnul.
Možná.. Možná, že se mi to jen zdálo.
Možná to byl výplod choré mysly, která toužila po podpoře, která sama od sebe nepřicházela.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lex-san Lex-san | Web | 16. března 2010 v 23:01 | Reagovat

Hmm, to je lahoda... Po extra dlouhým dnu, kdy jsem z bytu odcházel v 6:45 a vracel se v 21:15, mě tahle povídka vlila do žil trochu energie a já se dokopal k ní napsat komentář :-D Jsem moc rád, že i v téhle povídce jsme se zase trochu hnuli. Společně s Either..Or? se mi líbí úplně nejvíc. Takže moc děkuju.... * a jde konečně spát*

2 Addita Addita | 17. března 2010 v 14:32 | Reagovat

Páni ty ses rozjela Prvni Kinshi Koi pak Either..Or? a nakonec A3! :-)  Doufám ze bude vic takovych rozjezdu. Výborná kapitola jako vzdy

3 BaBiBa BaBiBa | Web | 17. března 2010 v 17:59 | Reagovat

Proč vzždycky přijdu pozdě a už nemám co dodat? :-D Moc pěkný, skutečně. Jen by mě upřímně zajímalo, co se tomu prasákovi stalo, když už tam byla střelba a stejně přežil. :-D Skutečně moc hezké.

4 VaniLee VaniLee | Web | 17. března 2010 v 19:56 | Reagovat

Vše se dozvíš, BiBo.. ;-)

5 Ni-chan Ni-chan | Web | 25. března 2010 v 21:07 | Reagovat

whuaaa (*nějak často používá citoslovce* xD), ale zpátky...ohromné, jsem moc ráda, že se tam nakonec objevil a taky zvědavá co bude dál...píšeš vážně skvěle :-)

6 Miharu Miharu | 1. dubna 2010 v 1:14 | Reagovat

Chmmmm,nikdo nechodí tak pozdě jako já.Prostě úžasné!!!Ach jo,já tak nesnášim romantiku.To říkám jen proto,že nechci dát najevo,jak moc se mi to líbí.Tvoje povídky mě prostě stejně vždycky dostanou.Já už absolutně nemám slov.Všichni tady už všechno řekli za mě.No,omýlat to nemá smysl,protože všichni víme,že je to krásný,dokonalý,úžasný...ale hlavně je to nehezky nakousnutý.Chápu nedostatek tvého času,ale piš prosím dáj,jinak mě asi švihne:-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama