A3: Kdo je v šoku víc?

3. dubna 2010 v 12:40 | VaniLee |  A3 (Akane a Aris)
To koukáte, co? Další kapiyola je na světě.. Nic přelomovýho.. To ode mě čekat nemůžete..
Ale snad se to číst dá.. Příjemné zabití volného času...


Když mi usnul na rameni, odnesl jsem Arise do postele a přikryl pod deku.
Vlastně jsem se vůbec nedivil, že tak bulel. Nikki se nikdy s nikym nemazlil, a bral si, co se mu zlíbilo. A Aris nebyl ani první, ani poslední.
Nikki se rychle oklepe a půjde dál.

Unaveně jsem dosedl zpět na gauč a snažil se pořádně nadechnout.
Jo, bylo mi divný od začátku, že mě někam honí takhle ráno, a ještě na druhej konec města.
Ale v ten okamžik mi to prostě nedošlo. Až když jsem přijel na místo, a viděl úplně opuštěnej barák, docvaklo mi to.
Nikki neměl radost z toho, že jsem mu nikdy nepodlehl. A když viděl Arise, muselo mu zase jednou přeskočit, a chtěl si to kompenzovat. Bylo to úplně jasný. Jinak to ani bejt nemohlo.
Přepínal jsem programy šílenou rychlostí. Vůbec jsem nevnímal, co dávali. Jen jsem se potřeboval zabavit, abych nemyslel na to, co Aris říkal, než usnul.
Žaludek mi svíral divnej pocit.
Raději jsem začal bezduše pozoroval pořad o vaření pro ženy v domácnosti.

Asi o dvě hodiny později se něco zmačkaného vyvalilo z ložnice.
Aris na sebe hodil první oblečení, co potkal, a podle toho to taky vypadalo.
"Ahoj.." pípl a přesunul se do kuchyně, kde začal dělat pozdní oběd. Oči měl zarudlý od pláče a tvářil se jak hromádka neštěstí.
Nekomentoval jsem to, protože jsem toho nebyl schopen. Jen jsem dál čučel na televizi.
Už za chvilku to po bytě začalo pěkně vonět, a mně zakručelo v břiše. Nesnídal jsem.
"Za chvilku to bude.." odpověděl spíš mému žaludku, než mně Aris a připravoval talíře.
Byl trochu zamlklý. Ani jsem se mu nemohl divit. Návštěva Nikkiho nebývá nikdy bez následků.Jen jsem se bál, jak ty následky ovlivněj mě.
V koutku duše, která si to byla schopna přiznat, jsem byl strašně rád, že jsem stihl přijít dřív, než se něco skutečně stalo.
Sám jsem si moc dobře pamatoval, jak nestydatě to zkoušel na mě. S pár známýma, se kterýma jsem se už dávno nestýkal, jsme konstatovali, že mít strom díry, Nikki ho vojede.
"Akane, jídlo.." zabrumlal mým směrem Aris, a vytrhl mě přemýšlení o tom prasákovy. Skoro mě mrzelo, že jsem ho v tom rozčilení trefil jen do stehna. Stejně řval, jak kdybych ho pomalu podřezával pod krkem. Nikki byl silák, dokud měl zbraň a převahu- jinak nic nevydržel.
"Už jdu.." umlčel jsem Arise, než mě stihl podruhé napomenout a šel jsem si sednout ke stolu.
V poklidném tichu jsme jedli a Aris na mě celou dobu civěl.
"Co je?" s plnou pusou obloženého chleba se mluví blbě, ani to nemá ten správnej jedovatej ráz.
"Děkuju.." kníkl Aris a zpakoval se uklidit špinavé nádobí do myčky.
Chtěl jsem utrousit něco ve stylu, že nemá za co, jelikož já nerad použitý zboží, ale v poslední chvíli mi to moje citlivější stránka, ta děvka, co pořád nechtěla definitivně chcípnout, znemožnila. Potlačil jsem náhlou potřebu ho obejmout a utěšit, a radši jsem se rychle zdekoval do koupelny. Měl bych ubrat- je to jen pečovatelka o mé blaho.
Dal jsem si hodně studenou sprchu.
Jen v ručníku, a ještě mokrej, jsem si to zamířil do ložnice- relaxovat.
"Jdeš dneska..někam?" zeptal se Aris přiškrceně.
"Ne, dneska už ne.." a praštil jsem sebou na postel.
Sáhl jsem po krabičce cigaret, zapalovači a popelníku. Pěkně jsem si to rozložil vedle sebe a klidně si zapálil. Pohodička.
Se zavřenýma očima jsem vyfukoval kouř a náramě si to užíval.
Aris přicupital, když jsem skoro dokouřil.
Sedl si vedle a chvíli mě sjížděl pohledem. Dotkl se mě na bocích. Pak prsty pokračoval na břicho.
Nebylo to nepříjemné. Jen mě to vzhledem k předchozí Nikkiho návštěvě překvapilo.
Buď byl Aris tak strašně nadrženej, nebo prostě potřeboval někoho cítit u sebe.
Tak jsem ho nechal, což se okamžetě setkalo s odezvou.
Aris si klekl na postel a dál mě ošahával na hrudníku.
"Oklepal ses docela rychle.." nemohl jsem nepoznamenat.
Aris mě sjel jedním ostrým pohledem, a pak si na mě lehnul. Pěkně hřál.
Rukou mě hladil po rameni, a dožadoval se taky trochy té něhy.
Nechtělo se mi do toho. Už jen proto, že nevim, jak dlouho bych to vydržel. Nedělali jsme to pěkně dlouho- na naše poměry.
Ale nakonec jsem mu položil volnou ruku na záda, aby se neřeklo.
"Akane,..?"
"Ano..?" čekal jsem, co z něj vypadne.
"Tys.. Tys ho..zabil?"
"Ne,... bohužel. Nebyla to moje nejlepší rána." Broukl jsem a trochu ho na sebe namáčkl.
"A-aha." Aris se zavrtěl takovým způsobem, že jsem měl dojem, že k sobě definitivně přirosteme, "Ale už nepřijde, že jo?"
"Kdyby přišel, odešel by bez hlavy, Arisi.. Leze mi na nervy už hodně dlouho. Zkouší to na všechno, co dejchá a má tep."
"Takže.." Aris chtěl sice ještě něco říct, ale já už měl tématu Nikki plný zuby.
Svalil jsem ho pod sebe, "Už mlč.." a přisál se mu na ústa.
Okamžik zděšení vystřídal blažený výraz, když jsem se ho začal dotýkat.
Ale když jsem mu chtěl sjet rukou do klína, cuknul.
Fajn, nadrženej teda nebyl..
S protočenejma panenkama jsem se svalil na druhou stranu postele a přikryl se. Ne, že by mi byla zima.
Aris mě chvíli vyjukaně pozoroval. Pak do mě šťouchnul prstem, "Akane..?"
"Mlč.." asi jsem se rozhodl trucovat.
"Ale.." "Dobrou.. Jdi spát.." a schoval jsem pod peřinu i hlavu- byl jsem fakt unavenej. Moje hormony asi budou muset ještě chvíli počkat.

Pár dalších dní proběhlo nudně v klidu. Nikki si někde lízal rány a zdálo se, že problémy nějakej čas dělat nebude. A já upadal do stereotypu, který mi dřív nevadil. Jel jsem pracovat, vrátil jsem se, najedl se, dal si sprchu a šel spát..
Aris zatím dál hrál posttraumatický šok, a já neměl náladu na to, abych na něj něco zkoušel.
Ať mi to chybělo jakkoliv.. Hodně..
Chvíli jsem dokonce uvažoval o tom, že ho vyhodim. Život mi zkomplikoval už dost..
Ale kdo by mi pak vařil, uklízel... a tak.?

Tuším, že to byl čtvrtek, když jsem to po práci zalomil u televize.
Byl jsem tak znuděnej, že jsem nedokoukal ani ten hokej..
A pak mě probudil Aris, když se mi zničehonic zjevil na klíně a nehorázně se na něm vrtěl.
"Co chceš..?" zavrčel jsem, aniž bych otevřel oko. Neměl jsem náladu na ty jeho hry, kdy mi nakonec uteče, a nic z toho neni.
"Tebe.." odpověděl a kousnul mě do ucha.
Přísně jsem si ho prohlédnul. Byl polonahej a k sežrání "Nehraj si se mnou Arisi.."
"Nehraju.." zavrněl a našpulil pusu.
"Upozorňuju tě.. Jestli cukneš.." varoval jsem ho, "Znásilním tě.." a myslel jsem to vážně.
"Necuknu.." zaculil se, "Ale musíš být něžný.. Prožil jsem strašné trauma.." a nasadil výraz raněné laně těsně před smrtí a nakopnutého štěněte v jednom.
"Jo, to já taky.." zabručel jsem a ukázal si do klína.
Aris mlaskl chytl se mě kolem krku.
"Seš malej, že tě musim pořád nosit?" rezignovaně jsem se i s ním v náruči zvednul. On se pohnout neplánoval.
Sotva jsem za sebou zavřel dveře ložnice, Aris ležel na posteli a nemravně se přede mnou rozvaloval.
Shodil jsem ze sebe košili, kalhoty a vlezl si k němu. Co nejnežněji a zároveň nejrychleji jsem ho zbavil oblečení.
Aris byl zase zpátky, protože jsem jeho ruce všude a vzrušenej sem byl až za ušima.
Ošmatával mě, hladil, okusoval a líbal všude kde dosáhl.
Nezaostával jsem za ním.
Za chvíli jsme zváleli celou tu ustlanou postel, a já byl celej natěšenej, až si zas jednou pořádně užiju. To jsem ale nevěděl, co mě teprve čeká.
Nakonec jsem Arise dostal pod sebe a roztáhl mu nohy.
Než stačil cokoliv namítnout, vnikl jsem do něj. Já jsem vzdychl blahem a on se mi zakousl do ramene. Sakra, nedělali jsme to moc dlouho!
Tři nebo čtyři sekundy trvalo, než se vzpamatoval a přestal mi ohryzávat rameno. Hlavou padl do polštářů a když jsem poprvé přirazil zavzdychal a zčervenal. Teď byl k sežrání dvojnásob.
"Akane.." zakňučel.

Trvalo to jen chvilku.. Po takové době po mně nemohl čekat maraton. Svalil jsem se udýchně na něj a pak z něj na postel.
Aris trochu nespokojeně zabručel. Protáhl se.
Ne, nemohl jsem se na něj koukat, protože bych se okamžitě udělal znova.

"Jestli si myslíš, že ti tohle projde a ty si teď schrupneš, tak na to zapomeň.." zavrněl Aris a vyhoupl se mi na břicho.
"Neprožil jsi čirou náhodou tuhle děsnej šok..?" zkusil jsem to. Přecejenom, sotva jsem se vzbudil, a on už by chtěl souložit tři hodiny v kuse.
"Už jsem se oklepal.. Ty bys mi přeci neublížil.." culil se. Sklonil se mi k hrudníku a začal mi ho oždibovat.
"Seš si.. tim tak jistej?" otázal jsem se ho mezi zadržováním dechu, abych se uklidnil.
"Naprosto.." zamumlal a v puse mi žmoulal a okusoval bradavku.
Tiše jsem zaskučel. Ten zmetek měl sakra pravdu.
Aris sklouzl níž a pusou se mi dostal do klína. Nikdy mě nenapadlo, že někdy někomu budu hrát lízátko.
Aris si náramně užíval, jak se mnou manipuloval. Já si náramně užíval, jak o mě starostlivě pečuje.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 KaSchäLi KaSchäLi | Web | 3. dubna 2010 v 12:42 | Reagovat

Oh, poslední odstavec vypadá dobře, asi přečtu celou povídku :D..

2 harrypotterwebbb harrypotterwebbb | Web | 3. dubna 2010 v 12:45 | Reagovat

Super blog

3 MonulQa* MonulQa* | Web | 3. dubna 2010 v 12:46 | Reagovat

Pěknej desing :) ale tu povídku nedokážu přečíst :D moc dloouhá :)

4 elri elri | 3. dubna 2010 v 13:07 | Reagovat

Úžasná kapitolka, těším se na další :-)

5 diserael diserael | 3. dubna 2010 v 18:24 | Reagovat

no grandiozní..........ja se nemůžu dočkast pokráčka akaneho a arise fkt žeru......:D

6 Lex-san Lex-san | Web | 3. dubna 2010 v 21:52 | Reagovat

Prostě idylka :-D ! Těm dvoum to spolu strašně sluší, takže nezbývá, než se těšit na další díl a možné komplikace... 8-O

7 Miharu Miharu | 4. dubna 2010 v 0:12 | Reagovat

Nádherný,tvoje povídky prostě miluju a tahle dvojka je naprosto dokonalá:-),ale tohle mi nedělej,takhle neukončeně to ukončit,teď se dalšího dílku opravdu nedočkám:-D.

8 BaBiBa BaBiBa | 7. dubna 2010 v 17:14 | Reagovat

Moc pěkné. Jak je vidět, lidé se dokáží z traumatických zážitků vzpamatovat rychle- pokud je s kým se vzpamatovat. :-D  Skutečně čtivý! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama