A3: Prostě pryč..

26. července 2010 v 15:18 | VaniLee |  A3 (Akane a Aris)
Volejte sláva, nebo utíkejte.
Já jsem se dokopala k dalšímu dílu!
Je to neuvěřitelné, ale po takové době jsem se konečně pořádně dostala ke psaní.
Řeknu vám, konec školy a první prázdninový měsíc v tahu.. No, moc času nebylo.
Ale už jsem zpět, a snad i živá.. Možná nebudete, vy kteří o to stojíte, muset čekat další dva měsíce, než se k něčemu rozhoupu..

Jinak bych chtěla, aby jste se hezky rozloučili s Akanem a Arisem.
Myslim to vážně.. Tento díl uzavírá cyklus.. The End.. Pohádka končí..
Sice mi bylo vyhrožováno, že jestli nebudu psát druhou řadu, že mi někdo ublíží, ale zatím toho mám rozpracovaného víc než hotového.. Potřebuju se víc věnoat Teovi a Erikovy a dávku péče dlužím také upírům a Damienovi.. Tak mi to nemějte za zlé..
Vzhledem k tomu, že jsem A3 měla ráda, a mnohdy jsem si u nich odpočinula od reality, reálnosti a sladkosti, je možné, že se k nim jednou vrátim, a prozradím, ce se s nimi stalo dál..Ale zatim jim dejte čas.. A mě taky.. Myslím, že je tu pár dalších věcí, které se také dají číst.




Ani se mě neptejte, kolikrát jsme to dělali.. Já jsem se ve svém stavu nedopočítal.
Ráno jsem se málem nezvednul.
Zato Aris byl neuvěřitelně hyperaktivní. Jako by ho to spíš nabíjelo, než unavovalo. Nechápal jsem. Poskakoval po bytě a uklízel a vařil, a já nebyl schopný ani dojít zapnout mobil. Byl moc moc daleko. A já byl moc moc unavený.
S povděkem jsem přijal snídani až do postele. Aris se culil jak blbeček, a naschvál po bytě pobíhal jen a pouze ve spodním prádle.
Shledal jsem, že zapečený toast je skutečně zajímavá věc.
A musel jsem si sám v duchu přiznat, že tenhle život mi docela vyhovuje. S malou obarvenou pečovatelkou v kuchyni.
Jediný, co mi kazilo náladu byl Nikki. Když se mi konečně podařilo zapnout telefon, přišla mi poměrně dost vulgární esemeska. Ten toho nadělal, kvůli prostřelenýmu ramenu. Však oni se ti nahoře o něj dobře postarají. Jen jsem doufal, že to dál nebude hrotit. Sám si za to mohl. Můj majetek je můj majetek- na něj si šahat nenechám. To měl chlapec smůlu.
"Tak co budem dneska dělat?" Aris skočil na postel vedle mě a rozverně zavrtěl zadkem.
Plácnul jsem ho po něm a otočil se na druhý bok, "Já spát.. Ty se zařiď, jak chceš."
"Ale no tak.. Přece už jsi spal." Zavrnělo mi to u ucha a začalo šmejdit rukama tam, kde nemělo.
Odstrčil jsem ho a pečlivě se schoval pod deku, "Ne dost.. Nemáš co na práci? Uklízet, vařit, žehlit.? Cokoliv.."
Aris zakňoural, "Už mám všechno hotový a moc moc se nudim." Pokusil se mě poměrně neúspěšně polechtat přez deku, "No taaak.. Akane. Pojď něco dělat. Prosím, prosím.."
"Trhni si, štěně!"
"Tss.. Nic nevydržíš! Staříku.."
"Prosim!" z pod deky jsem vystřelil rychlostí blesku. Co si to ten zmetek mrňavej dovoloval?!
Aris seděl na kraji postele, nožku přez nožku, a tvářil se nabubřele.
Když jsem ho povalil pod sebe, sice vypískl jako přidušená myš, ale výraz naprosté spokojenosti, že mu ta provokace vyšla, si prostě neodpustil, "Chceš mi říct, ty nymfomanko perverzní, že když si chci trochu odpočinout po tom tvym nočním vyvádění, že jsem stařík?"
"Já jsem vůbec nevyváděl.." pokusil se zatvářit hrozně mravně.
Nad tim jsem jenom zvedl obočí, "Jasně.. Tohle tempo by nevydržela ani zkušená děvka."
"Máš s tím snad nějakou osobní zkušenost?" ušklíbl se. Měl jsem co dělat, abych mu jí nenatáhnul. Jako bych je… To je jedno. Já si nikoho platit přeci nepotřebuju.
Asi pochopil, že tahle poznámka se mě dotkla.¨
Částečně uraženě, částečně pěkně naštvaně jsem z něj slezl, a zamířil do koupelny pod sprchu.
"Ale Akane.. Já to přeci nemyslel, jako žes.."
"Radši zavři klapačku a použij svůj ptačí mozeček, pitomečku.." prásknul jsem za sebou dveřmi. Ani nevim, co mě naštvalo víc. Jestli to, jak si ke mně dovoloval, nebo ten stařík, nebo to, že měl vlastně pravdu. Zmetek.
Ozvalo se zaškrabkaní na zamčený dveře, "Akane, tak se na mě nezlob.. Jen mi to ulítlo. Bral jsem to jako hru.."
"Hrát si běž na píseček s ostatníma dětma.." až nehezky jsem si uvědomil, o kolik jsem vlastně starší.
Pustil jsem si sprchu, na schlazení.
Arisovi asi došly dost dobré výmluvy. Byl úplně ticho.
Radši jsem se začal soustředit na proud vody.

Když jsem vodu vypnul, pořád bylo ticho. Žádný rámusení v kuchyni, žádný cupitání nebo dupání po bytě. Uplný ticho..
"Aris- do hajzlu.." v obýváku mě čekalo poměrně nepříjemné překvapení.
Aris klečel na zemi s pusou přelepenou páskou a klepal se jak ratlík. U hlavy měl hlaveň až moc velký zbraně.
Na pohovce se pohodlně rozvaloval Nikki a pozoroval střídavě můj výraz a gorilu, která tak nehezky hlídala mrňouse.
"Zdravíčko.." utrousil Nikki jedovatě. Rukou si přidržoval ovázané rameno. Chudáček maličký, bebíčko má.. Ukopl bych mu hlavu a neporcoval do večeře..
"Taky tě rád vidim.." zamířil jsem naoko klidně do ložnice pro nějaké oblečení a doufal, že zatím Arisovy nevystřelej mozek z hlavy.
Přemejšlel jsem, kde mám zbraň já. Zatraceně, byla asi v kabátě.
Pomalu a klidně jsem si oblékl košili a kalhoty a vrátil se zpět do obýváku. Na Arise jsem se podíval jen letmo. Po tvářích mu stejkaly slzy. Ten kluk se vážně bál.
Nikki se na pohovce zavrtěl. Už si ublíženě nedržel bebíčko, ale docela zdravě si pohrával s vlastní zbraní, "Víš, Akane.. Už když jsem tu tvojí hračku viděl poprvé, řikal jsem si- odkud já jen tohohle kluka znám? Byl mi zatraceně povědomej." Teatrálně si povzdechl, "No, a pak mě šéf poslal na něco se podívat do archivů- nebuď tak překvapený, že vedem takový vymoženosti. Nějak si tě hlídat musíme... No, a co jsem tam nenašel.. Ryuu, kterýho jsme už pár týdnů postrádali bůh ví kde, měl bráchu.. Vlastně pořád má. Zatimco on sám je v kytkách." Skoro si povzdechl.
Mám podezření, že a Ryuuem spal. "A co já s tim.?" Zeptal jsem se a sebejistého a nepříliž opatrného Nikkiho jsem obešel a zamířil do kuchyně, "Něco k pití?" zeptal jsem se, když jsem si nalejval skotskou. Potřeboval jsem panáka na srovnání myšlenek. Pokud něco udělám, Aris to okamžitě odskáče, a pak pravděpodobně i já. Pokud neudělám nic, odpravěj nás oba stejně. Neuposlechl jsem přání, porušil pravidla. To se rovnalo smrti. Podělaná práce. Měl jsem zůstat tam, odkud jsem přišel. Ne, mně byl rodinnej podnik málo..
"Ne, děkuju.." odmávnul mě Nikki a přistoupil s Arisovi. Vzal ho za vlasy a strhl mu hlavu bolestivě dozadu. Aris přez pásku jen heknul, a do očí se mu dostali další slzy- žádnej hrdina to nebyl. "No, a ten jeho brácha byl na tvym seznamu mrtvolek. Je až neuvěřitelný, jak jsou si někdy báchové podobný, že Arisi?" a sladce se usmál, "A ani obarvený vlasy ti nepomůžou."
Trhl mu hlavou zase dopředu, a já moc silně praštil skleničkou o pult, když jsem dopil. Sklo se mi rozsypalo pod rukou. Měl jsem vztek.
Nikki se na mě tázavě podíval.
"Na jemný věci jsem byl vždycky nešikovnej.." falešně jsem se usmál a oklepal si střípky skla z ruky. Moc jsem se naštěstí nepořezal.
"Toho už jsem si taky stihl všimnout." Ušklíbl se. Vykračoval si po mym bytě, jako by mu to tam patřilo.
Nikkiho nevýhoda byla v tom, že byl někdy až moc sebevědomý. A moc neopatrný.
Jedna gorila mu dávala jistotu, že je neporazitelný- což zas tak velká pravda nebyla.
Doufal jsem, že bude stačit odvést jeho pozornost. Doufal jsem, že jsem se nepletl.
"No, a co vlastně chceš?" dělat blbýho, to mi vždycky šlo. Koutkem oka jsem hlídal gorilu u Arise- jak se zdálo, naši debatu nechápal a nudil se. Arisovy zbraň u hlavy už nedržel tak pečlivě a pevně. To bylo dobrý.
Nikki se na mě otočil s ublíženým výrazem, "Zranil jsi mě.. Budu mít jizvu."
"Pardon.. Chceš zaplatit plastickýho chirurga, aby tě vylepšil?" nemohl jsem se neušklíbnout.
"Ne, ty pitomče!" prskl a dotčeně se otočil zpět k oknu, "Nemám rád, když nedostanu, co chci."
"To neni nic, co bych už nevěděl." Podotkl jsem a co nejtiššeji jsem se pokusil otevřít šuplík s příborem. Skvělí- Aris to tu ještě nestihl přeorganizovat. Vytáhl jsem ostrý nůž na steaky. Sám jsem nevěděl, co s nim pořádně budu dělat- plánování za pochodu mi zase moc nešlo.
Mrknul jsem po Arisovy. V tichosti se bál.
"A šéfové nemají rádi, když je někdo neposlechne, Akane.. Proč jsi je nezabil aspoň oba?"
"Potřeboval jsem uklízečku..?" navrhl jsem, ale Nikkimu se to asi nelíbilo.
Prskl cosi o idiotovi. A začal chytře žvatlat o pravidlech, morálce, pošlušnosti a plnění úkolů. Mezi námi, já slyšel jsen bla bla bla..
Klidným krokrm jsem kráčel směrem k Nikkimu a vzal to kolem unavené gorily. To si sakra myslel, že mu kleknu hned k nohám, že sebou vzal takovýhle pako?
Gorila se po mě ohlídla zrovna v okamžiku, kdy jsem se jí rozhodl podříznout krk.
Zmáčkla automaticky spoušť, a já mu do ruky v tan samý okamžik kopl. Arise to o pár centimetrů minulo a on omdlel. Bohužel to přilákalo Nikkiho pozornost od okna a zmateně na nás vystřelil. Musel jsem mít sakra štěstí- netrefil mě.
Arise jsem fofrem posunul rychle k sedačce, aby nebyl od Nikkiho vidět, a sám jsem si dřepnul vedle něho.
Gorile tekla z krku spousta krve. Ještě dvakrát bezmocně zachrochtal, než zdechl.
Vzal jsem mu pistoli a slepě vystřelil za sebe.
"Akane, ty kreténe!" zařval Nikki a skrčil se za stůl, "Co si myslíš, že děláš? Myslíš, že utečeš? I s tou tvojí hračkou. Do hajzlu, oni si tě najdou. Kamkoliv v tomhle městě půjdeš." Zle se zasmál.
"Kdo řiká, že tu zůstanu?" zamumlal jsem a rychle kontroloval zásobník.
Aris se začal probouzet. Dal jsem mu jasně najevo, že má mlčet a nehejbat se. A nezvracet- vzhledem k výrazu, kterým obdařil mrtvolu kousek od nás.
"Stejně tě zabijou, dřív nebo později.. Tebe i jeho. Tak to nech udělat mě. Budu něžný."
"Trhni si, Nikki. Mám v plánu tu ještě pobýt. A víš co, už mě to nebaví.."
Ještě, že to byl můj byt. Věděl jsem, kde co je, a odkud je kam vidět.
Stoupnul jsem si, a než si to Nikkiho ptačí mozeček stačil uvědomit, vystřelil jsem na jeho nohu, co vyčuhovala s pozastolu.
Nikki zařval, upustil zbraň a chytil se za ní.
Pak už to bylo jednoduchý. Jedno krátký sbohem, jedna kulka do hlavy.

Těžce jsem oddechoval. Ne, že by to bylo tak náročný, ale nepříjemný to bylo.
"Akane..?" Aris už se stihl poprat se všim, co mu bránilo hýbat se či mluvit a vylezl na sedačku.
"Sakra, proč po nich musí bejt vždycky takovej bordel?"
Vzápětí na mě cosi skočilo a chytilo se to jak klíště. Aris se rozbrečel- naplno a nahlas.
"Ale no tak.." další věc, co mi nešla. Utěšovat.
Poplácal jsem ho po rameni, "Pojď, musíme to tu uklidit.."

.............................................

"Kam jedeme?" Aris byl stále ještě vyděšený z toho, co se před ani ne hodinou semlelo. Skoro nemohl uvěřit tomu, že on i Akane žijou.. A teď seděli v Akaneho rychlém sporťáku a mířili kdovíkam.
"Kam..?" Akane se zamyslel, "Někam na jih.. Nebo možná do Evropy.." byl čas na splnění dávných snů.
"Ale Akane, co tam budeme dělat?" Arisovy to nešlo na rozum. Tohle bylo šílené, jen tak se sbalit, vybrat konto v bance a odjet.
Vzápětí ucítil Akaneho ruku vysoko na svém stehně, "Tvoje role se nemění.."
"Ale co ty?"
Akane se usmál, "To se uvidí.." a šlápl na plyn.
Řítili se po dálnici pryč z New Yorku, neznámo kam, ale Akane měl dobrou náladu, "To se všechno teprve uvidí..."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Miharu Miharu | 26. července 2010 v 20:48 | Reagovat

Hurá, sláva!! VaniLee se nám navrátila a stálo to za to :-). Samozřejmě jako vždycky. Píšeš úžasně, akorát mi vadí ten otevřenej konec... Achjoo, škoda, že už to končí... Ale zase se těšim, až napíšeš pokračování Kinshi Koi :-). Jsem zvědavá jak to všechno dopadne. Opět jsi nezklamala... Miluju tvoje povídky :-D :-).

2 Niniel Niniel | Web | 29. července 2010 v 12:27 | Reagovat

*nadšený potlesk* úžasné zakončení, ikdyž otevřené :-) jsem moc ráda, že je to šťastný konec :-) a teď honem k Teovi *culí se* už se moc těším na další povídky ;-)

3 Miharu Miharu | 5. srpna 2010 v 21:32 | Reagovat

Jo, ještě jsem zapomněla... Já bych potřebovala k něčemu tvoje svolení... O nic moc nejde, ale myslíš, že bysme to mohly někdy probrat? :-)

4 VaniLee VaniLee | Web | 6. srpna 2010 v 21:25 | Reagovat

určitě určitě! pokud chceš, tak mi napiš na mail nějakej svůj kontakt.. icq, nebo tak něco.. vanilee@email.cz budu ráda

5 Lex-san Lex-san | Web | 9. srpna 2010 v 13:33 | Reagovat

Chjo! A je konec, ale nadruhou stranu jsem rád, že to dopadlo dobře :-D. Už teď se těším na nějaké dalůší tvé povídky...

6 BaBiBa BaBiBa | Web | 11. srpna 2010 v 13:51 | Reagovat

Opět na výbornou. Za otevřený konec, vzhledem k možnému pokračování, jsem ráda. Jen mi malinko vadí překlepy, ale to je jen detail.

7 VaniLee VaniLee | Web | 12. srpna 2010 v 12:29 | Reagovat

Opraveno! Fuj, sem to já ale čuně..

8 vilandra vilandra | 12. srpna 2010 v 18:35 | Reagovat

užasný nepřekonatelný sqelý boží ......tyhle dva mi budou moc chybět :D

9 Mysticia-sama Mysticia-sama | Web | 16. srpna 2010 v 13:47 | Reagovat

Oh! Úžasná povídka! Zhltla jsem jí celou najednou a musím tě jen pochválit. Moc krásné, i když mi občas běhal mráz po zádech. Tahle povídka mě hodně zaujala a doufám, že i ty ostatní na které se chystám, jsou taky tak skvělí  :-D :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama