Kinshi Koi 12.

20. března 2011 v 22:19 | VaniLee |  Kinshi Koi
Třeste se! Možná jsem zpět.. Sice nečekejte nějaký velký dávky mého šílenství, ale mohlo by se to z toho nic zlepšit. Asi jsem našla způsob, jak ze sebe dostat vše zbytečné, abych se mohla soustředit na tohle. Na to co miluju, a co snad i umím.. Aspoň trošku.
Tohle je jenom kraťoulinká kapitola, jenom takový zajetí do kolejí.. Konečně se tu objeví Teovi rodiče a Teo se rozhodne k velkýmu kroku. A může být na sebe docela pyšný!
Takže příjemné počtení!

Pro Tea začalo složité období.
Zdálo se mu, že se celý svět spikl proti němu, a jedinou jeho malou nadějí byl Erik, se kterým na sebe měli strašně málo času.
Lítal mezi školou a projektem, na kterém pracovali s Dominikem. Mezi Erikem, Erikou a sourozenci, a nemohl se dočkat, až přijedou jeho rodiče.
Chtěl maminčino obětí a tátovo dobromyslné poplácání po zádech.
Ten večer si čmáral u počítače a přemýšlel nad tím, jaký koncept pro prezentační video zvolit.
Dominik ho bombardoval přez ICQ miliardou dotazů, které byly naprosto k ničemu, ale spolehlivě zabíraly Teovi veškerý čas, který měl na odepisování Erikovi.
S panickou hrůzou kontroloval vše, co chtěl odeslat, aby se náhodou nepřekliknul v okénku a neposlal nějaké sladké vyznání Dominikovi namísto Erikovi.
StarNick: Hele, ale když chceš nafotit svoje kreslení a zároveň fotíš, jak to uděláš?
Teo občas žasnul nad jeho stupidními dotazy. O jeho sebevědomé přezdívce ani nemluvě.
Theo: …nastavim si samospoušť?
Zrzka hrozně mrzelo, že nemůže přez okýnko na monitru zprostředkovat ten sarkastický podtón.
StarNick: eee..?
Theo: Počítal jsem s tím, že spoušť zvládneš zmáčknout… No, já si nějak poradim..
Eric: Co tam vyvádíš, lišáku? Odpovídáš nějak zmateně.
Theo: Dominik mě tu oblažuje stupidními dotazy… Už teď toho lituju.
StarNick: Hele! To zvládám celkem obstojně :-/
Eric: To mě mrzí.. Ho zítra za to trochu potýrám ve škole ];-)
Theo: Eriku! Neblbni…
Theo: To mě skutečně těší…
Eric: Neřeknu mu, že je to kvůli tobě, pokud se bojíš o tohle.
Teovi přejel po zádech mráz. Z toho sdělení šel trochu chlad.
Theo: Vždyť víš, že o tohle nejde! L Netrap mě..
StarNick: Já padám, mám rande… Čau
Toť vše k zodpovědnému přístupu k projektu. Teo protočil panenky a už raději nijak nereagoval.
Eric:Promiň, jen jsem na toho idiota trochu vysazenej. Nemluvě o tom, když se motá kolem tebe. Odpustíš mi?
Theo: Však já vim.. Odpustim.
"Teoooooo!" Oliver se rozječel přez celej barák a vrazil k bratrovi do pokoje tak prudce, že zakopl o práh a natáhl se před postel.
Teo na něj vyjukaně vytřeštil oči a pozoroval jak se trhaně a nekoordinovaně zvedá. "Co blbneš?" zeptal se a honem shodil všechny důkazy o Erikově přítomnosti na lištu monitoru.
"Našíí jsou tuu!" kvičel Oliver, když tahal Tea ze židle.
"Cože!? Fakt!?"
"No jasně, poleť.."
A oba letěli ze schodů dolů.
Nina a Marek, tak se jejich rodiče jmenovali, se zatím objímali s Emou, která jim šla otevřít a už si stihla postěžovat, jaká všechna příkoří jí byla ze strany bratrů provedena.
"Maminko!" Teův nálet Nina málem neustála. Se smíchem svého normálně mírnějšího syna objala a počastovala ho spoustou infantilních přezdívek, po kterých Teodor vrněl blahem.
Oliver se začal pošťuchovat se svým otcem a žárlivě pokukoval po Teovi přisátém na matce.
Byla to velká radost. Skoro půl roku se neviděli jinak, než přez videokameru na skypu, a i to prováděli velmi velmi zřídka.
Chvíle objímaní a slz štěstí nepřestávali ještě hodně dlouho.
Nakonec se všichni usadili v obýváku s talíři plnými těstovin, které Ema předtím stihla připravit.
Povídali si a vyprávěli, co jak kde bylo a co je čeká.
Teo se vměstnal mezi rodiče a co nejtěsněji se na oba lepil. V ten okamžik šel Erik do ústraní. Bylo skvělé, moct se přitisknout k matce, které bezmezně věřil a miloval.
Otec byl pro něj velkou autoritou, proto mu asi nedával najevo přízeň tolik, ale miloval jej stejně.
Tolik se mu stýskalo.
Oliver mlel pátý přez devátý jako spašenej a nevydržel sedět na místě.
Nakonec přěšlo téma i na vztahy. Rodiče zběžně věděli o Oliverově Noře a Emině Tomovi, ale když přišlo na Tea, přišel problém.
Marek se na svého syna díval s upřímnou zvědavostí, a čekal, co z něj vypadne za odpověď na dotaz, jak to má se slečnama on.
Všichni tři sourozenci se na sebe významě podívali. Telepaticky se dohadovali, jestli je nejlepší nápad jít s pravdou hned takhle nazačátku.
Oliver i Ema Tea přikývnutím podpořili. Rodiče to zvládnou. A bude lepší, když jim nebude nic tajit. Stačí, že jim to zatajoval kvůli domněnce, že říct jim to přímo do očí je lepší nápad.
"Mami, my to nádobí umyjeme, jo?" zvednul se Oliver a nechápavě zírajícím rodičům sebral taliře z rukou. Ema se s ním zavřela v kuchyni. Museli dát Teovi prostor.
"Zdá se mi to, nebo se tu děje něco vážného?" zauvažoval Marek nahlas.
Nina přikývla a vážně se na Tea podívala. "Co to je za úhybný manévry?"
Teo stáhnul hlavu mezi ramena a zvedl se z pohovky, "To nejsou úhybný manévry, maminko. To je jen příprava na tenhle rozhovor." Posadil se naproti do křesla, aby na rodiče dobře viděl, "Víte, od doby, kdy jste odjeli se toho hrozně moc změnilo. Nová škola a tak všechno s tim."
"Teo, k věci. Děsíš mě chlapče.." jeho otec se tvářil vážně a čekal nějakou hroznou zprávu. Nina se ho držela za ruku, v očích vyděšený výraz.
Teo se slabě roztřásl a v duchu proklínal toho, kdo mu všechny ty problémy způsobil.
"Víte, nejvíc jsem se asi změnil já. Když jste odjeli, vůbec jsem netušil, co mě čeká a s čím se budu muset vypořádat. Můj život bylo malování, Ema s Oliverem a vy. Během léta jsem poznal pár nových lidí, na tom uměleckém kurzu." Teo se odmlčel, protože si všiml, že to zbytečně protahuje. "Zkrátka řečeno, začal jsem si uvědomovat, že nejsem tak úplně normální. A oni mi tam pomohli smířit se s tím. Maminko, tati… Strašně doufám, že vás nezklamu, protože to by mě zničilo, ale lhát vám nechci. Jsem gay. A než mi cokoliv řeknete, ujišťuju váš, že jsem si jistý. A že vás mám hrozně rád." Teo vydechl. Nechápal, jak to ze sebe mohl takhle všechno dostat. Připadal si rozhodně- jako Erik. Představa jeho úsměvu ho udržela před zhroucením. Měl na něj dobrý vliv. A Teo byl za to rád. Jen se děsil reakce jeho, minimálně překvapených, rodičů.
Nina i Marek se potřebovali párkrát nadechnout. V ten okamžik na ně dopadl obrovský rozsah Teových změn, v nichž jeho orientace byla jen pouhým detailem.
Kam zmizelo to ustrašené stvoření? Přes svůj vzhled a vyděšený pohled se v něm zračila obrovská rozhodnost a síla, kterou získal při odolávání zlým a jedovatým urážkám některých svých spolužáků.
"Tati?" oslovil otce Teo, protože z jeho reakce měl strach větší.
Pokusil se ho vzít za ruku, ale v ten okamžik se zvedl a promnul si unaveně čelo. Byl vyčerpaný, a bylo toho na něj hodně.
"Promiň mi to, tati…" Teo měl slzy na krajíčku.
Marek se na svého syna podíval a lehce mu přejel dlaní po tváři, "Nemáš se mi za co omlouvat. Jen .. Dej mi čas to strávit, ano?" pomalu se obrátil ke schodům, a zamířil do ložnice.
Ema i Oliver tajili dech a měli strach snad ještě větší, než jejich bratr.
"Maminko?" zrzek na ni upřel štěněčí oči, hledaje podporu. Jenom Erikova představa už nestačila.
Nina se mdle usmála, "Pojď sem, chlapče." Přivolala Tea k sobě a objala ho, "Proklínám tu práci. Hrozně jsi vyrostl a já u toho nebyla. Mrzí mě, že jsem ti nemohla nijak pomoci." Pověděla tiše a do Teových vlasů spadalo prvních několik slaných slz.
"To je dobrý, mami. Už jsi tu." Zrzek se otřásl a na tváři se mu také několik slz objevilo, "Řekni mi popravdě, co táta?"
Nina si povzdechla, "Bez ohledu na to, koho budeš jednou milovat, jsi jeho syn. A to se nikdy nezmění." Odtáhla se od Tea, "Emo, Olivere. Měli bysme všichni jít spát. Na dnešek tu bylo asi až moc emocí." Řekla a Teovi věnovala polibek na tvář. "Dobrou noc, děti moje."
"Dobrou noc, mami." Ozvalo se nazpět trio a nechalo maminku odejít za tátou do ložnice.
Oliver pak musel rychle přiskočit k bratrovi, aby ho zachytil před zhroucením na zem.
Ema nervózně zaryla špičku bačkory do podlahy, "Ale dopadlo to docela dobře, ne?"
"Emo…" Oliver dramaticky protočil panenky. Teo nemluvil. Jen seděl jak hromádka vyčerpaného neštěstí.
Oliver ho zvedl a s Eminou pomocí dostrkal do jeho pokoje. "Dobrou noc." Rozloučil se stručně Teo a padl na postel, ignorujíc zběsile blikající ikonku na počítači i Arčiny násilné pokusy obrátit ho obličejem ke vzduchu.
S Teem pohnul až telefon, který mu začal do ucha vyřvávat nakažlivou a blbě optimistickou melodii. Byl to Erik. Jediný člověk, se kterým byl Teo v ten okamžik ochoten mluvit..
Mobil zvedl.
"Sakra, Teo, proč se neozýváš!? Měl jsem hrozný strach! Co se stalo?" z Erikova hlasu čišela čistá hrůza. Teovi snad pětkrát volal, nemluvě o bombardování zprávami přez internet.
"Promiň…" kníknul Teo a přemýšlel, čím začít. Ležel na boku, kolena těsně pod bradou a nechal si hřát záda Arkou, která byla ráda, že Teo dýchá, ale taky unavená z celodenního nicnedělání.
Erik okamžitě zchladnul, když slyšel Teův zoufalý a až uplakaný tón.
"Teo, co se stalo?" zopakoval už mírněji.
"Naši přijeli domů." Reagoval Teo stručně.
"To bys měl mít radost, ne?" nechápal Erik důvod zrzkova neštěstí.
"Já jim to řekl. Hned po večeři. Já mám strach Eriku, že jsem je zklamal." Zaštkal Teo a schoval hlavu pod obří polštář jen s minimálním prostorem pro dýchání.
A Erikovi vše rázem došlo. Bolestně si povzdychl. Sám moc dobře věděl, jak bolestivé může být přijetí rodičů. Bolestivější, než jakákoliv urážka či rána od cizího.
"Jak reagovali? Teo, já věřím tomu, že to oba dobře zvládnou, slyšíš mě? Možná to chvilku potrvá, ale zvládnou." Pokusil se ho uklidnit.
"Dobře, Eriku." Kníknul Teo, který neměl sílu na to, o tom ještě víc přemýšlet, "Pověz mi něco hezkýho." Poprosil.
"Lišáku můj, pamatuješ, jak jsme byli poprvé u toho jezírka?"
"Chtěl jsi mě tam hodit, jako krmení pro rybičky." Teo se uslzeně usmál. To byla ta správná nota, na kterou Erik zahrál.
"Tak Teo, to byl ten nejmilejší okamžik mýho života. Víš, jak jsi rozkošný, když se zlobíš?"
"Eriku!" zavýsknul Teo tiše, a mizerná nálada začala pomalu ustupovat, "Půjdu spát, ty nemravo. Hezký sny."
"Budou o tobě, takže hezčí bejt ani nemůžou. Tobě taky, lišáku. A neboj. Bude to dobrý."
"Dobrou noc."
"Dobrou."
Teo zaklapnul mobil a v duchu poděkoval všem silám světa za to, že Erika má.
Všechno bude dobrý…
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mishell K. Mishell K. | E-mail | Web | 20. března 2011 v 22:22 | Reagovat

Prosím, nakŕm moj zvieratko (je hneď prvé v menu) stačí, ak klikneš na "Nakŕmiť!" a vybereš jedno jedlo :) strašne moc ti ďakujem !!
P.S.: Nádherný blog..;)
Prepáč za reklamu! už sa to nestane!!!

2 ElenEstel ElenEstel | 21. března 2011 v 18:00 | Reagovat

je to nádherné jsem ráda že pokračuješ :) jsem zvědavá jak to příjmou jeho rodiče

3 BaBiBa BaBiBa | 21. března 2011 v 19:22 | Reagovat

Moc pěkný. Milý, nenucený, přirozený. Přiznávám, že se mi to jako vždy líbilo.
(Měla bych se stydět a taky něco konečně porodit.)

4 Niniel Niniel | 1. dubna 2011 v 16:41 | Reagovat

úžasné!!! *rozplývá se* kyaaa JSI ZPÁTKY!! a já jsem šťastná :-), ale zase k povídce....já už ani nedokážu vyjádřit jak je tohle překrásné a miloučké...chjaaaa *-* a vypadá to, že jeho rodiče budou v pohodě :-)
děkujíí za pokráčko ;-) a už se moc těším na další :D

5 ada ada | 24. dubna 2011 v 17:12 | Reagovat

takže len pre istotu z twincestu nebude nič, budu len normálne vzťahy

6 VaniLee VaniLee | Web | 24. dubna 2011 v 17:48 | Reagovat

jojo.. nakonec se mi to zvrhlo.. příběh si mi začal žít vlastním životem... ale tak třeba nějaký ten twincest vymyslim zvlášt

7 Miharu Miharu | 7. května 2011 v 18:43 | Reagovat

ÁÁÁ tak jsem si konečně našla čas na to, abych si to přečetla... :) Perfektní!!! Ani nevíš, jak mi tyhle přběhy chyběly. Doufám, že pokračování bude co nejdřív a mám takovej pocit, že se asi nedočkám! :D

8 Mysticia-sama Mysticia-sama | Web | 9. června 2011 v 12:38 | Reagovat

Vítám tě zpět mezi živími xD Už jsem ani nedoufala, že se tady ukážeš xD
Moc moc hezký dílek, já taky doufám, že bude všechno v pořádku ^^ Těším se na další dílek ^^ :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama