Kinshi Koi 14.

3. srpna 2011 v 23:32 | VaniLee |  Kinshi Koi
Když vidim BaBiBu, jak se statečně činí, musim taky :D
Tadááá! Další dílek.
Uděláme trochu drama, jo?


Teo si na něj prostě nemohl zvyknout.
Kolik dní už strávil u Dominika v bytě, ale stejně mu byl pořád nesympatický, pořád ho příliš vyváděl z míry. Navíc ho připavoval o čas, který mohl trávit s Erikem.
Když vystoupil z autobusu, ten přehnaně sebejistý blonďák už tam čekal.
"No sláva." Utrousil na přivítanou.
"Taky jsem přímo nadšenej." Utrousil Teo pod nos. Takhle si výkendové dopoledne nepředstavoval. Chtěl vrátit ten čas, kdy byl dítě a nějvětší starostí se staly špinavé kalhoty, které s Oliverem schovávali před rodiči, kteří tenkrát ještě trávili víc času doma než v práci.
Jediné, co by mu chybělo, byl Erik. Ta obětí, polibky. Jeho podpora a důvěrný pohled do očí, který říkal vše, bez jediného slova.
Během pár minut došli na sídliště, k paneláku, kde Dominik žil se svojí matkou. Nikdy o ní moc nemluvil, i když to byla moc milá paní. Zdravotní sestřička. Moc se na tu práci hodila. Byla srdečná a empatická. Pokaždé, když se Dominik moc předváděl a ona to viděla, tak ho rozpustile napomenula a na Tea mrkla, jakoby věděla, že to s jejím synem není vůbec lehké.
Teo si jí oblíbil.
O zbytku Dominkovy rodiny nic nevěděl. Vlastně nevěděl, jestli nějaký zbytek rodiny existuje. V obýváku a jeho pokoji žádné důkazy o otci, nebo sourozencích nebyly. A to byla místa, ve kterých ti dva trávili nejvíce času.
Dominik byl zkrátka ochotný mluvit jen o sobě.
Když vešli do bytu, podle vůně Teo poznal, že se tu někde připravuje horká čokoláda. Neodolal, a nakoukl do kuchyně, kde si obratně počínala Dominikoval maminka.
"Dobré.. vlastně ještě ráno." Pozdravil zrzek.
"Dobré, Teo. Myslela jsem, že by vám čokoláda mohla přijít vhod." Začala z vesela paní domu, ale Dominik ji zastavil otráveným pohledem.
"Nejsme malí kluci. Pojď, ty…" strčil do Tea, který zklamaně hypnotizoval odepřený hrneček s čokoládou.
"Neboj." Dominikova máma na něj zase vševědoucně mrkla. Čokoládu za chvilku dostane.
Teo se s lišákým úsměvem otočil a šel za spolupachatelem školního videa. Chtěl mu ukázat nějaké sekvence, které nafotil se spolužáky ve třídě. Zase trochu stoupl v popularitě, když se dozvěděli, že na tom videu pracuje. Navíc se školní hvězdou, které lezli do zadku všichni, bez ohledu na pohlaví, vyznání, nebo orientaci.
Jen málo lidí dalo výrazněji najevo, jak jim jeho chování vadí. A ti byli mnohdy zašlapáni do země a zabetonováni.
"Dominiku, potřebuju ti něco ukázat. Mohlo by se to hodit." Řekl Teo, když vyybaloval věci.
Dominik zatím lítal o pokoji a něco hledal. Docela sprostě při tom nadával.
"Co je?"
"Nemůžu najít nějaký časopisy. Byly tam zajímavý články. Pár věcí by se dalo použít. Kam jsem to sakra dal." Dominik se zrovna válel pod postelí a vidět z něj byly jen nohy a ruka, která měla Tea nasměrovat, "Běž se mrknout do ložnice. Třeba si to máma půjčila. Ach jo.."
Teo jen pokrčil rameny a šel, kam byl nasměrován. Akorát to vzal přes kuchyň, aby se radši zeptal na povolení.
"Ale jistě. Myslím, že jsem si něco takového půjčovala. Utíkej si to vzít. Já vám přinesu svačinu."
"Tak jo, děkuju."
Ložnice to byla pěkná. Celkem moderně zařízená, ale útulná a v příjemných barvách. Na posteli skutečně leželo několik časoisů, a když je Teo letmo prohlédl, bylo jasné, že jsou to ty správné.
Už se chtěl vrátit k Dominikovi, ale zaujala ho polička, na které bylo mnoho fotek.
Teo mohl uhlídat své city, nálady, ale čemu nikdy neodolal, byla zvědavost. Už jako malý lezl tam, kam měl zásadně zakázáno chodit.
První, co ho napadlo, bylo, že našel malý poklad. Dominikovo tajemství.
Začal brát fotky jednu po druhé.
V popředí byly dvě fotky, jak si Teo myslel, Dominika. Po bližším ohledání mu ale přišlo něco divného. Ty výrazy. Byli tolik odlišné. A na jedné s fotek měl ten chlapec, kterého předtím považoval za Dominika, až příliš modré oči. Takové studené ledové.
Teo vzal do ruky jednu rodinnou fotku. Už na první pohled bylo jasné, že Dominik není jedináček. Měl bratra. A ne jen tak nějakého. Dvojče.
Pro Tea to bylo velké šokující zjištění. Zíral na tu fotku a skoro nevěřil vlastním očím.
Tolik podoby. Čekal by sourozence- staršího, nebo mladšího. A hlavně přítomného.
Ale kde teda byl, když ne doma? Dominik se o něm ani slovem nezmínil. V pokoji byla jen jedna postel. A otec byl taky pryč. Že by nějaký problém doma? Rozdělení rodiny?
Mohl jen spekulovat.
Vzal do ruky nějakou skupinovou fotku.
Mohla být tak z Dominikova prváku. Jeho dvojče stálo stranou s tím studeným výrazem.
Dominika našel Teo uprostřed fotky. A když zjistil, s kým se tak přátelsky objímal kolem ramen, málem na místě omdlel. Erik se tam tvářil tak spokojeně.
Zmateně mrkal na fotku, ani si neuvědomil, kolik času uběhlo.
"Ťuk, ťuk. Kde ses zapoměl?" Dominikova máma k němu přišla.
"Já, já se moc omlouvám…" vykoktal Teo a fotku honem vrátil na její místo.
"Ale to nic. Já to u návštěv dělám taky." Zasmála se a vzala fotku zpět do ruky, "No, jo. To je z prvního ročníku u vás na gymplu. Kluci tu pořád hráli fotbal. Kolikrát jsem je ošetřovala. Teda až na Gábiho. Ať se snažil Dominik, jak chtěl, on byl pořád tak uzavřený a netečný."
"Dominik nikdy neřekl, že má bráchu." Podivil se Teo.
"Ono je to tady zapovězené téma. Gabriel odešel pryč. Občas mi pošle dopis, že je mu dobře. Má teď nějakého přítele." Maminka se evidentně zapoměla ve svých vzpomínkách, a řekla více, než chtěla. Teo vykulil oči.
A Dominik byl zrovna ve dveřích. Bylo mu divné, kde se Teo tak dlouho fláká. Když je uviděl u té poličky, bylo mu to jasné.
"Mami, sakra! Teodore, vypadni!" zakřičel. Byl vzteklý, jak býk, kterýzahlédl červenou.
"Ale, Domčo…" snažila se se uklidnit jeho tón mamka, ale on jí jen sprostě odsekl.
Tea chytl za paži a smýkl s ním skoro přes půl pokoje.
Odstrkal ho do svého pokoje a povalil na postel.
"Nikdy, už nikdy se tu nehrabej!" hrozil mu prstem a v obličeji byl celý rudý.
Teo se krčil a kryl si obličej, jak se bál rány. "Promiň. Promiň! Nechtěl jsem…"
"Cos nechtěl?! Hrabat se v mym životě! Vyptávat se mámy!" Dominik zuřil a dupal po pokoji. Únikovou cestu ven kvůli matce zamknul.
"Já se ale nevyptával! Byla to náhoda!" Teo se konečně odvážil slovně bránit.
"Jo, jasně! Kdo ti co řekl? Hmmm? Kdo tě poslal čmuchat?!" Dominik nakopl pár kusů nábytku.
"Nikdo, nic. Sám jsi mě tam poslal, Dominiku. Já nic nehledal." Teo si stoupnul. Po nově zjištěných informacích, hlavně o Erikovi a Dominikovu bratrovi, který byl evidentně gay, toužil po dalších odpovědích. "A vůbec! Jak to, že se teď s Erikem nesnášíš? Evidentně byli skvělí kámoši. Zjistil jsi, že je gay, tak jsi ho zavrhnul. A to samý jsi udělal bráchovi? Nemohl jsi unést, že jsou jiný?!" to se ho taky týkalo. Erikova pověst. Všeobecný názor na gaye. Tohle se ho moc týkalo. Akorát netušil, jakou bouři tím rozpoutal.
Dominik zmlknul a zesinal. Teo polknul.
"Co prosim?! Víš vůbec, o čem mluvíš?" Dominik Tea přišpendlil ke zdi, ignorujíc bouchání na dveře jeho pokoje, "Ten kretén, ten hajzl. Poslouchej dobře, chlapečku. Kryj si záda, protože bys mohl špatně dopadnout. Zvlášť ty, protože se hrabeš kde nemáš. Protože seš malej a pitomej. Erik je magor a psychopat. Je mu jedno, co ostatní cítí. Myslí jen na sebe." Párkrát se prudce nadechl a pak Tea pustil, "Vůbec nevíš s kym máš tu čest, a radši po tom nepátrej. Nikdo to nezkouší- nikdo není takovej blázen. A teď vypadni." Došel ke dveřím a otevřel. Dovnitř vpadla jeho matka, ale nebylo už, co zachraňovat.
Teo se třásl a měl na krajíčku. Takhle rychle se nikdy nesbalil.
"Nashle." Žbleptnul a vypadnul ze dveří.
Slzy mu začali téct až venku na mrazu. Chodil beze smyslu a směru po sídlišti, pokoušel se uklidnit. Pořád si to celé přehrával do kola. Bylo to, jako ze špatné telenovely. Erik a Dominik- nejlepší přátelé? Nechtělo se mu věřit, že to tak kdysi mohlo být. Vždyť se pomalu vraždí pohledy. A co ten Gabriel? Dominik byl tak vzteklý. Rozrušený. Měl strach? Co se asi tenkrát stalo. Teo měl pocit, že Erik a Gabriel v tom hráli velkou roli.
Co mu to tenkrát Erik vyprávěl? Někdo, komu věřil, o něm roznesl lež, která mu zaručila tuhle pověst. Že by to bylo ono? Zdálo se to až příliš jasné.
A Gabriel odešel. A nikdo o něm pořádně nic neví. Ani Dominik ne.
Proč by ale chtěl ubližovat zrovna Erikovy?
A nezdálo se, že by byli přáteli. To jen Erik s Dominikem. Ale proč by chtěl Dominik ubližovat svému kamarádovi?
Teo v tom měl takový zmatek. Potřeboval fakt, který by vše ujasnil. A to, jaký spolu měli vlastně Erik s Gabrielem vztah. Potřeboval jasný důkaz nebo vyvrácení, všech těch až příliš nápadných náhod.
Gabriel mu nic nepoví, protože tu není.
Byla jen jedna osoba, která mu mohla říct podrobnosti, aniž by ho ohrozila na životě. Tedy v to alespoň doufal.
Vydal se na autobus za Erikem, doufaje, že ho zastihne doma a že se mu dostane nějakého rozumného vysvětlení.
Netušil, proč se na něj všechno navalilo tak najednou. Doma rodiče, tady Dominikova a Erikova společná minulost svázaná Gabrielem, který byl, bůh ví kde.
Nevěděl, že Dominika bolí minulost, protože si jí není úplně jistý. Protože Gabriel chtěl doopravdy pryč od rodiny. Protože nesnesl otce, který stejně nakonec taky odešel.
Nevěděl, že Erik má strach, aby neztratil nově nalezené štěstí, když přizná pravdu.
Nikdo netušil, jak živou se minulost stane.
Jen jedny studené oči se vracely na místo činu. Byly znuděné a přišly otevírat staré rány.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 BaBiBa BaBiBa | 5. srpna 2011 v 11:18 | Reagovat

Jooo, drámo! Tak teď, když jsi nám předložila předehru, chce to pokračování co nejdřív.
Samozřejmě jako vždy moc pěkné, čtivé. Myslím, že jsem narazila jen na jednu ošklivou hrubku. Jen tak dál holka.
P.S.: Asi bych se měla snažit, abys mě nepřechválila.

2 ElenEstel ElenEstel | 10. srpna 2011 v 15:52 | Reagovat

wow doufám že Teo a Erik spolu zůstanou

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama