Kinshi Koi (15.)

2. dubna 2012 v 14:24 | VaniLee |  Kinshi Koi
Spíše jen krátká kapitola. Teova bezprostřední reakce a výlet za Erikem.


Teo pospíchal prázdnou ulicí k Erikovu domu. V hlavě mu šíleně lítaly všechny ty myšlenky na to, co se stalo u Dominika. Byl tolik rozrušený, že se nedokázal pořádně soustředit na chůzi a stále zakopával.
Roztřesenou ručkou zazvonil u dveří a s nešťastným výrazem přešlapoval.
Erik otevřel a rozzářil se jako sluníčko, "Ahoj Teo, co tu děláš?" byl mile překvapený a chtěl si chlapce přitáhnout k polibku.
Teo ho ale odstrčil a vpadnul do domu. Nikdy předtím tam nebyl, tak teď balancoval mezi úžasem nad vším tím prostorem, který neměl daleko k zámku, a svou roztřeseností z nových informací.
Erik za nimi zavřel dveře. Udivila ho Teova odtažitost a prudkost, s jakou se bez jediného slova prodral dovnitř.
Než se stačil zeptat, co se děje, Teo vyhrkl: "Dominik byl tvůj přítel?!"
Erik se zarazil. Něco bylo špatně. Co se mohl Teo dozvědět? A hlavně- od koho!
Cítil, jak se citlivé pouto mezi nimi začíná otřásat pod nápory nedůvěry, která se mezi ně snažila dostat.
Ale přikývl.
"Jak moc dobří? Co se stalo? Proč mi nikdy nemůžeš nic říct?!" Teo si dřepnul na zem a schoval si obličej do dlaní.
Erikovy ta slova nechtěla jít ven z pusy. Měl sucho v krku. "Nejlepší..."
"Co s tím vším má společného Gabriel?" Teo hrozně doufal, že se ve svých myšlenkách mýlí.
"Jak víš o.... o něm?" Erik to jméno vyslovit nedokázal- bylo s ním spojeno příliš protichůdných pocitů.
"Spal si s ním..." kníknul Teo ze země, "Proto tě Dominik tak nenávidí." hlas měl zlomený a zklamaný.
Erika ten pohled ničil, "Teo..." netušil, co mu má říct, "Víš přeci, jak to..."
"Mlč!" bylo to ostré- až příliš na tak křehkého chlapce, jako byl Teo.
Začal se zvedat ze země. Chtěl utéct.
Až teď se v Erikovi něco vzepřelo- když si uvědomil, že by ho mohl ztratit.
Když se Teo sypal ke dveřím, chytil ho do náruče, "Počkej!"
Teo se s ním pokusil prát, ale když ho Erik vzal nekompromisně do náruče a odnášel ho někam do patra, bránit se mu prostě nevedlo.
"Pusť mě, ty lháři ulhanej!" Erika ta slova bolela, ale na tom teď nezáleželo.
Odnesl Tea do svého pokoje, kde ho hodil na postel, aby získal čas na zamčení dveří. Teď neměl na to, aby ho někde naháněl. Bylo třeba si vážně promluvit.
Teo fňukal na posteli, hlavu zabořenou mezi koleny.
"Dobře, přiznávám- neřekl jsem ti všechno. To můžu napravit. Ale je to to jediné, co ti vadí? Nebo tě spíš děsí představa, že už jsem s někým byl? Protože s tím už bohužel nic neudělám." díval se na Tea, který po něm ublíženě blýskal očima.
"No?" přešel k posteli a sedl si vedle Tea. Pokusil se ho obejmout kolem ramen, ale zrzek sebou nespokojeně vrtěl, ve snaze ho setřást a odtáhnout se. "Nech toho, lišáku." Erik se zamračil a Tea k sobě prostě přitiskl, "Raději mi řekni, co tě vážně tak trápí. Nechci se s tebou hádat a už vůbec ne trápit tě."
Teo bojoval s pocitem strachu a zároveň s láskou.
Dominik ho tolik vyděsil, ale to, co k Erikovi cítil nebylo zrovna zanedbatelné.
Nevěděl, co dělat. A styděl se. To, co Erik řekl nebylo neopodstatněné.
Představa, že se Erika dotýkal někdo jiný, že ho líbal... Ne, nechtěl si to představovat.
A ještě víc ho děsila představa, že Erik s Dominikovým bratrem spal. Že se s ním miloval.
On sám si to sotva dokázal představit. A byl nervózní pokaždé, když doma přišla na sex řeč.
Bylo to něco jako zakázané ovoce. Sladké a lákavé, ale zároveň se bál možných následků a pocitů. Proto se tomuto tématu v Erikově přítomnosti obloukem vyhýbal.
Ale teď nebylo na výběr. Potřeboval to vědět- všechno.
Aby mohl Erikovi důvěřovat. Chtěl Erikovi důvěřovat, ale potřeboval k tomu důvod. Nechtěl být zklamaný. Nedokázal si teď představit, co by bez Erika dělal.

"Hmmm." zabručel.
"Co hmm?" Erik se snažil nějak podívat Teovi do očí, ale ten celý obličej důkladně skrýval mezi koleny.
"Asi máš trochu pravdu..." kníknul.
"Myslel jsem si to." pokýval hlavou, "Podívej se na mě, prosím tě."
Teo k němu zvednul oči. Byla v nich stále nedůvěra a možná trocha a strachu. To Erika bolelo. Nechtěl mu nikdy ublížit. Ale tahle historie ubližovala i jemu, když se, byť jen trochu, připomněla.
"Teo, uvědomuješ si ale, že to, co se stalo nemá nic společného s námi? Je to mrtvá historie. Sám si ji nerad připomínám. Stále mi to dokáže ublížit."
Teo se zamračil a pokýval hlavou. To i chápal. Měl vlastní bolestnou historii.
Chvíli bylo ticho. Přemýšlivé a dusné.
Teo myšlenkami bloudil v kruhu. Věřit, nevěřit, bát se, nebát se, šťourat v tom, zapomenout.
"Co bude teď?" zeptal se Erik. Měl strach- nevěděl, jestli víc z minulosti, která ho, zdá se, opět uháněla, nebo o Tea- o to, že ho ztratí. Chápal, že je to všechno pro něj jistý způsob zrady.
Teo si povzdechl. Nevydržel by nevědět. Bylo rozhodnuto.
"Pověz mi to. Všechno."
Erik nasucho polk, "Asi ti to nebude moc příjemné."
Teo s tím byl trochu smířený, "Myslím, že nejen pro mě." Vymanil se Erikovi, zvedl se z postele a došel ke křeslu, kde se poskládal, s nohama pod sebou. Upřeně se podíval na Erika: "Tak mluv."
Erik se párkrát zhluboka nadechl. Myšlenky, které dřív zatlačoval, teď nechal volně proudit na povrch, přesto, že se mu svíralo hrdlo i srdce. Co bude, až se to Teo všechno doví?
Pomalu se rozmluvil. (pozn. autorky- vysvětlení můžete najít v povídce- povídkové vložce Sny a Skutečnosti)
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 BaBiBa BaBiBa | 2. dubna 2012 v 16:14 | Reagovat

Kdes na tohle našla čas!!??? Obdivuju :-)

2 VaniLee VaniLee | 3. dubna 2012 v 18:14 | Reagovat

Sama nevim... :-D

3 D. D. | 22. ledna 2013 v 21:11 | Reagovat

Eeeewwww D8 dočíst se až sem a nevědět, co bude dál xD
H3J H3J! >:D
Doufám, že sem hodláš přihodit další díly, protože by fakt byla škoda tuhle povídku nedopsat :D:D
Strašně dobře se totiž čte a ten děj.... no prostě nádhera~ *w*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama