A3(2): Zpestření práce

30. dubna 2014 v 14:27 | VaniLee |  A3 (Akane a Aris)
Je to tu. Další kapitola. Bohužel až nyní, i když jsem chtěla už před týdnem. Ovšem návštěva rodičů mi v tom udělal čáru přes rozpočet. Čunčárny se hold nedají psát, když je máte v zádech. Ale už je to tu.
Ráda bych si dala slib, že minimálně jednou za 14 dní sem něco hodím. Jdu se vrhnout a Damiena. Příjemnou zábavu.


"Co se tváříš tak nerudně, krasavče?" zavrněl Aris, když konečně ráno rozlepil oko. Přitiskl se ke mně a olíbával mi hrudník. Podvědomě jsem ho začal hladit po vlasech. Sakra! Musim se hlídat. Ještě chvíli a bude po mně chtít vyznávat lásku.
"Nic, štěně, práce." Respektive Eric, kterej mi nešel z hlavy. Co ho to tak najednou popadlo? Jo, je to naprostej duhovej válečník, a ví o tom, že jsem se rozhodl bejt na kluky (Aris to upřesňuje- Rozhodl jsem se být na Arise), ale do teď o mě nejevil zvláštní zájem. I když. Nepolil mě minulej tejden tim kafem záměrně, abych se musel svlíkat? To má teda pitomý balicí techniky. Jak ochotně mi utíral košili a kalhoty. Vidět to Aris, naporcuje Erica a pak mě, protože jsem to dopustil.
"Pořád ta tvoje práce.." postěžoval si Aris a zajel pod deku.
"Sám si chtěl, abych se držel dál od 'podsvětí', tak hold musim chodit do práce, jako každej normální čl...aahhhh." větu jsem nedokočil, protože Aris své poddekové putování skončil v mém rozkoku.
Nechal jsem ho hrát si, a sám jsem si to začal užívat. Tohle se nikdy neomrzí. Odhrnul jsem deku, abych měl na celou akci pěkný výhled.
"Mmmmm..." ten kluk ví, co se mnou dělat.
Když přestal, nevrle jsem zavrčel, "Měl by ses naučit dokončovat práci."
Ale on se jen postavil na čtyři a vystrčil na mě ten jeho zadek, "Nechceš to dokončit za mě, zlato?"
Kde je vystrčíno, tam je dovolíno. Pleskl jsem ho přes vyšpulenou půlku a nenechal se podruhé pobízet.

Nejradši bych zbytek dopoledne strávil v posteli a pozadí toho nemravy, ovšem práce je práce. Měl jsem schůzku s pánem, který vybral kandidáty.
Aris po mně hodil ublížený pohled, když jsem se šel oblíkat, "Vůbec si mě nevšímáš.." fňukl procítěně. Začal se nahý promenádovat po pokoji a beze studu se protahoval před otevřenými dveřmi na balkón.
"Soused z tebe dostane infarkt." podotkl jsem, zapínajíc si košili.
Štěně se otočilo a odfrklo si, "Tak ať, nemám se za co stydět."
"To rozhodně nemáš." musel jsem uznat. Při očumování jsem zapomněl, jak se zapíná košile, takže jsem vypadal jako slintající blbeček, co se neumí oblíct.
"Pojď sem, ti to zapnu," chytil se Aris své opečovávací role, "Co kdybych se kolem jedný zastavil u tebe v kanceláři? Skočíme si na oběd. Já si projedu autíčko, a ty se budeš moct uprostřed dne kochat mojí dokonalostí." provokativně na mě mrkl a zavrtěl sebou.
"Pokud ti Johnny stihne přivézt auto, tak klidně. Kdyžtak mi napiš, někoho pro tebe pošlu." Líbnul jsem ho na tvář a vydal se do práce.
S těmi projevy náklonosti budu muset něco dělat. Za chvíli budu vypadat, jak spořádanej manžílek od rodiny. Ta představa se mi zle nelíbí.
Posledního půl roku jsem si to uvědomoval čím dál víc. Už tak sem měl dojem, že Aris překročil všechny bezpečnostní hranice.
Naskočil mi před očima nahý Eric. Stál by za hřích. Ale ne... Ale jo... Přece nebudu pod pantoflem.
Samá pochybnost jsem dorazil do centra. Auto jsem nechal v garáži a vyjel výtahem do kanceláře. K mému nemilému překvapení tam místo vedoucího pobočky stál ten bídák Eric. Naprázdno jsem polkl, což ho evidentně potěšilo. Nasadil koketný výraz, "Dobré ráno přeju." pozdravil, "Pan Buckle se omlouvá, onemocněla mu dcera. Ale podklady tu nechal, máš se na to podívat." prozradil. Vzal inkriminovanou složku a přinesl mi jí s takovým kroucením boků a zadkem, jakého snad není lidské tělo schopné.
"Dík za vzkaz. Mohls' to nechat u sekretářky. Je placená od toho, aby tuhle práci dělala." složku jsem mu z tý ruky skoro vyrval. Oblažil mě zářivým úsměvem, a zatímco jsem si sedal k počítači, vyhupsl mi na stůl s nohou přes nohu, jak ta nejlevnější koketa z bordelu, ze kterýho jsem Arise vytáhl. "Já to pro tebe rád udělal. Četl sis včera maily?" zeptal se a mrkl.
Nějak my vyschlo v krku, "Jo. Něco jsi posílal?" zkusil jsem to sehrát na chybu techniky.
Bylo vidět, že Eric usilovně přemýšlel. Kecám, nekecám.
Snad abych ho přesvědčil, zmáčkl jsem tlačítko na intercomu.
"Monico, buď od té lásky, na jednu hodinu zarezervuj tu suši restauraci, co je za rohem. Pro dva. Pak zavolej Arisovy, že se tam sejdeme. A teď mi fofrem sežeň ty poznámky, které mi poslal včera generální. Musim se na to podívat. Díky." nadiktoval jsem požadavky.
Eric zdá se dopřemýšlel, "No nic, přepošlu ti to znova." řekl, ale stále se neměl k odchodu.
"Ty už dnes nemáš nic na práci?" zeptal jsem se. Kéž by už vypadl. Mám jiný věci na starosti, ne jen jednoho nahatýho koketu.
"Nic zvláštního." broukl a naočil se víc ke mně, "Nemáš něco, čím bych se zabavil? Do oběda času dost..." skoro vrněl.
Sakra, ten si musel být jistý! Na nějakého náhodného troubu by si to nedovolil. O co mu jde?!
Sáhl jsem do šuplíku a, se značně jedovatým úsměvem, jsem mu podal několik složek, "Tohle patří do účetního. Když už to Monice tak toužíš usnadňovat, můžeš tam jít ty. Stejnak máš kancelář blízko, ne?"
Ericovi ztuhl úsměv na rtech. Sexy rtech. Ále, co to melu... Každopádně tuhle reakci ode mě nečekal. Vystrčil bradu, jakoby se urazil, sjel ze stolu a tentokrát vyškubl složky on mě.
"Seš kavalír! Třeba tě za to Monica vezme na rande. Líbíš se jí." mrkl jsem na něj provokativně.
Otočil se na mě a zrovna, když má drahá sekretářka vcházela dovnitř, zahlásil, "Ta je poslední, se kterou bych kamkoliv šel. A ty bys měl přestat kecat sám sobě, fešáku."
Monica chudák málem upustila složky, o které jsem žádal.
Erica to evidentně vůbec nerozhodilo z konceptu a namyšleně vypochodoval z mojí kanceláře.
"To nic, už ses to musela dozvedět." uklidňoval jsem ji, "Stejně nemůžu uvěřit tomu, že sis ještě myslela, že je na holky. Vždyť koketuje s celou firmou." asi jsem jí moc neuklidnil, zdálo se, že má na kahánku.
"To víte, když se vám někdo líbí, nekoukáte na možné chyby." fňukla a podala mi složky.
"Na tom asi něco bude." vzpomněl jsem si na Arise.
Taky jsme spolu tak nějak 'začli být' přes všechny zjevné chyby. "Nebojte, Monico, prince dočkáte. Chlapi by byli hlupáci, kdyby vás něchtěli."
"Nebo teplí..." odfrkla si, teď už ne ufňukaně, ale pěkně nakvašeně. Pak jí došlo, že je asi tak nějak 'teplej' její šéf, "Ježíš, promiňte, pane Enami! Já to nemyslela na vás, vy jse skvělý. Já, já, jáá..." začala koktat.
Musel jsem se zasmát, "To nic, Monico, já vás chápu. Jste ta poslední, kdo by mě mohl urazit."
Oddychla si. "Tak. Bude to všechno, pane?"
"Bude, děkuji."
Už se otáčela k odchodu, ale něco jí evidentně vrtalo hlavou, "Můžu se zeptat, pane?"
"Jistě, že můžete. Co byste ráda věděla?"
"Milujete pana Arise?" vypadlo z ní.
Málem jsem spadl ze židle. Co to bylo za otázku?
"Je pro mě velmi důležitý. Proč se ptáte?"
"Víte, Eric... Teď když vím, že je... No, však víte... Nechce náhodou vás? Nechcete vy jeho?"
Potvora jedna zvědavá. "Ale jděte. Vždyť už jsem na něj starý. A žádný pařmen. Takový mladík, jako on, loví kluky snad ještě ze střední." odmávl jsem ji ledabyle.
Uvažovala, jestli mi má věřit. "Starý nejste. Myslete na pana Arise, on vás vážně moc miluje."
"Nebojte, Monico. Když nemyslím na práci, myslím na něj." ujistil jsem ji.
Asi mi věřila. Konečně odešla z mé kanceláře.
Ještě jednou: Potvora zvědavá. Nasadila mi brouka do hlavy.
Aris mě miluje? Dokonce vážně moc?
Co vlastně znamená pro mě? Příležitostná soulož už to není ani omylem. To jsem překročil, když jsem ho vzal do Anglie se mnou.
Miluju ho?
Fuj ble! Je mi špatně, jen na to myslím!
Na takovýhle citový blbosti nemám kapacity. Ne ne, o tom se přemýšlet nebude.
Aris se prostě musí mířit s tím, že to je, tak jak to je. Věnuju mu víc pozornosti, než jakýkoliv ženský v mý minulosti. Nemá si na co stěžovat. Už když jsme přijeli do Anglie, tak jsem mu oznámil, ať ode mě citový výlevy nečeká, s i když poslední dobou měknu, stále to platí.
Místo uvažování nad blbostma jsem radši otevřel maily.
Jeden vlezdoprdelka, druhej vlezdoprdelka, třetí, čtvrtej, další nahej Eric, šestej, Počkat!
Vrátil jsem se k mailu od Erica. Ten nestyda. Měl bych ho udat za sexuální obtěžování.
Už se ani neobtěžoval točit se objektivu zadkem. Útočil plnou silou. A že měl pořádnej arzenál.
Pár minut jsem mu s otevřenou pusou zíral na nádobíčko a slovní nabídku k sexu. To oslovení 'fešáku' si neodpustil ani tentokrát a přidal k tomu ještě poměrně detailní popis toho, co by se mnou rád dělal.
Udělalo se mi těsno v kalhotech. A Aris vlítl do kanceláře.
Panicky jsem hledal myš a rychle vypínal, co se dalo. Hlavně Ericův mail. Jen tak tak jsem to stihl.
"Čau, krasavče!" zahlásil ten můj poklad, který bych momentálně někam radši zakopal, a než jsem se nadál, seděl mi na klíně. Zavrtěl se, "Tobě se po mně muselo stýskat." zahihňal se.
Po Monice, která provinile koukala ve dveřích, jsem hodil nenávistný pohled. 'To jsi mi nemohla nic říct, ty káčo.' vynadal jsem jí v duchu.
"To víš, puso, po tom ránu..." při představě ranního dovádění bylo těsno v kalhotech ještě těsnější, "Co tu děláš tak brzo? Restaurace je až na jednu hodinu." pokáral jsem ho víc opravdově, než si Aris asi myslel.
Monica zalezla za dveře a dala pokoj. Věděla, kdy se radši stáhnout, aby neviděla nechtěné. Asi by dost čuměla.
"Když já už byl na cestě k tobě, když mi Móňa volala. Taky ses mohl ozvat sám..." vyčetl mi ublíženě, "Chtěl jsem tě překvapit. A skočit na nějaké nákupy..." dodal už mírně jako beránek. Očekával mou kreditku.
Asi bych mu fakt měl pořídit jeho vlastní s fixním kapesným. Už takhle ztrácím přehled o tom, kolik utratil on a kolik já.
Co to kecám. Všechno utratil on. Až na účty za domácnost.
"Kolik jsi toho autem zboural?" zkusil jsem odvést aspoň na chvíli řeč o mé nebohé kreditce a ještě ubožejším účtu.
Aris se lehce začevenal, "Jen jsem malinko ťukl do nějakého ferrari při parkování. Ale ani nezačlo houkat! A neni to vůbec poznat." bránil se se vší vervou.
Jen jsem zakroutil očima, "Že já ti to auto kupoval..."
"Ale Akane! Viď, že se na mě nezlobíš... Viď, že ne!"
Tvářil jsem se jak boží umučení a čekal, co se z toho vyvine.
Aris se zatvářil přinejmenším chlípně. Pomalu mi sklouzl z klína a jal se rozepínat moje kalhoty.
Sem úplatnej, jak to štěně. Teda, on chce hračky a dárečky, já jeho hlavu v svých kalhotech. Nebo jeho zadek ve svym klíně.
Zatímco se Aris činil, chvíli jsem uvažoval o tom, otevřít si Ericův mail. Ale ne, sebevrah nejsem. Stačilo si to ale chvíli představovat..
"..Ohh, ahh..Uuuuu.." černobílo. Skvělý černobílo. S kalhotama u kotníků jsem se v křesle povolil a rozvalil, jako bych vůbec nebyl v kanceláři, ale doma. Snad se o případné narušitele Monica řádně postará.
Ale Aris se asi rozhodl, že ještě nekončíme. Dal mi sotva pár minut na uklidnění a nabrání nových sil.
Přešel před můj stůl a začal se svlíkat. Kroutil se u toho, jak striptérka.
V tom bordelu se asi stačil leccos naučit.
Osvobodil jsem své kotníky z kalhot a přešel k němu.
Za stálého líbání jsem ho vysadil na stůl. Po tom, co jsme se chvíli vzájemně rejdili rukama v rozkrocích, jsem do jeho rozehřátého tělíčka přidal svo naběhlou součást a přirážel, dokud nebylo hotovo.
Aris divoce zavzdychal a zakousl se mi do ramene.
Jeden, dva, tři přírazy a s krásným výhledem na Temži sem se udělal.
Aris zahrabal po stole a čapnul mojí peněženku.
Než jsem nastavil mozek do módu normálního fungování, stihl vytáhnout kreditku, oblíct se a pádit ke dveřím. "Uvidíme se na obědě, puso."
Poslal mi vzdušnou pusu a zmizel. Bídák. Dostane naplácáno.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 BaBiBa BaBiBa | 2. května 2014 v 14:55 | Reagovat

Chudák malej, jak tohle vyřeší... jsem na Vás zvědavá, slečno autorko. ;-)

2 Lex-san Lex-san | Web | 2. května 2014 v 16:56 | Reagovat

Na Akaneho se řítí katastrofa, už to úplně vidím :-D. Eric se snaží, tak jsem zvědav, jak to Akane vyřeší.

P.S. Taky přímo nesnáším, když mi někdo funí při psaní za krk :-?. To pak napíšu, nula, nula nic.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama